Brice Z Blake

Brice Z. Blake byl americký voják, který během americké občanské války sloužil v 32. ohijském pěším pluku (Union Army). V září roku 1862 se účastnil krvavé bitvy u Antietamu, která se do historie zapsala jako nejvíce zdrcující den amerických dějin. Blakeův 32. ohijský pluk prožil během války dramatické období. Krátce před Antietamem, během bitvy o Harpers Ferry, byla velká část pluku nucena se vzdát a vojáci byli následně drženi jako podmíněně propuštění zajatci (paroled prisoners). Pro muže jako Blake to znamenalo období nejistoty v táborech, než byli oficiálně vyměněni a mohli se znovu plnohodnotně zapojit do bojových operací pod vlajkou Unie. V samotné bitvě u Antietamu se vojáci ocitli v nepředstavitelném chaosu v okolí Sharpsburgu v Marylandu. Ačkoliv byl 32. ohijský v té době oslaben předchozími událostmi, Blake a jeho spolubojovníci čelili brutální realitě tehdejšího válčení – hromadným útokům na bodáky a neustálé dělostřelecké palbě. Antietam nebyl jen strategickým bodem, ale pro řadové vojáky z Ohia představoval zkoušku ohněm, která prověřila jejich loajalitu i pud sebezáchovy. Po přečkání Marylandského tažení pokračovala Blakeova cesta s 32. ohijským plukem dál na jih. Pluk se později vyznamenal v klíčovém tažení na Vicksburg a zúčastnil se i slavného Shermanova „Pochodu k moři“. Brice Z. Blake tak byl svědkem postupné transformace Spojených států a zániku instituce otroctví, za což on i jeho kamarádi nasazovali životy v bažinách Mississippi i lesích Georgie. Příběh Brice Z. Blakea dnes připomíná osobní rozměr velkých dějin. Nebyl to generál ani politik, ale jeden z mnoha „dobrovolníků z Ohia“, kteří opustili své farmy a dílny, aby udrželi Unii pohromadě. Jeho jméno zůstává zapsáno v archivech jako symbol odvahy generace, která musela projít nejtemnější kapitolou americké historie, aby položila základy moderního národa.

Další informace: 139. pěší, 144. illinoiský pěší pluk.