Bombardování Drážďan

Bombardování Drážďan (13.–15. února 1945) bylo britsko-americké letecké bombardování německého města Drážďany, které se odehrálo během druhé světové války. Do té doby byly Drážďany považovány za bezpečné místo díky své jedinečné architektonické kráse a relativní strategické nevýznamnosti. V lednu 1945 však velitel bombardovacích operací Royal Air Force Sydney Bufton zaslal zástupci náčelníka generálního štábu letectva Normanu Bottomleymu memorandum, v němž naznačil, že koordinovaný letecký útok RAF na podporu sovětské ofenzívy ve východním Německu by měl nepříznivý vliv na morálku Němců. Britové a Sověti se shodli, že silný útok na Drážďany by způsobil velký zmatek při evakuaci civilního obyvatelstva z východu a bránil přesunu posil z jiných front. Dne 4. února 1945 přesvědčil zástupce náčelníka sovětského generálního štábu Aleksej Antonov Brity, aby provedli bombardování ropných závodů, továren na výrobu tanků a letadel a měst Berlín a Drážďany.

Bylo známo, že město je přeplněné 500 000 uprchlíky, ale panoval názor, že nevyhnutelně vysoké ztráty na životech by nakonec mohly přispět ke zkrácení války. Hlavní útok provedlo více než 800 britských bombardérů pod velením Arthura Harrise, následovaly dva další denní útoky 8. letecké armády. Při bombardování bylo zraněno několik set tisíc lidí a podle odhadů zahynulo kolem 100 000 lidí; „vojenské baráky“, na které Američané mířili, byly ve skutečnosti uprchlické tábory. Propagandistický ministr Joseph Goebbels prý po zprávě o bombardování dvacet minut plakal vzteky a kritizoval lenost a lásku k pohodlí velitele Luftwaffe Hermanna Göringa, zatímco Německo bylo ničeno. Britský premiér Winston Churchill, který nálet schválil, se od něj později distancoval a označil jej za „akt teroru“, než ho protest Harrisa přiměl k odvolání svého komentáře. V 21. století pokračovala obnova Drážďan, které byly během bombardování zcela zničeny.