128th Illinois Infantry Regiment

128. ilinoiský pěší pluk: Jednotka, která se vypařila 128. ilinoiský pěší pluk byl dobrovolnický útvar Unijní armády z Illinois, který existoval v období od 23. listopadu 1862 do 1. dubna 1863 během americké občanské války. Pluk byl zformován v Camp Butleru, avšak jeho historie skončila neslavně – byl rozpuštěn poté, co z jeho řad v reakci na Proklamaci o osvobození otroků dezertovalo na 700 mužů. Osud 128. pluku představuje jeden z nejkurióznějších a zároveň nejproblematičtějších příběhů občanské války. Zatímco většina severních jednotek procházela výcvikem a následně mířila na frontu, muži z 128. pluku, pocházející převážně z jižní části státu Illinois (oblasti známé jako „Egypt“), projevovali silné sympatie k demokratické straně a odpor k radikálním abolicionistickým myšlenkám. Proklamace Abrahama Lincolna o osvobození otroků pro ně nebyla morálním imperativem, ale zradou původního účelu války – zachování Unie. Vnitřní rozklad jednotky začal téměř okamžitě po přesunu do Cairo v Illinois. Špatná morálka byla umocněna neschopností důstojnického sboru a katastrofálními hygienickými podmínkami. Namísto vojenského drilu se v táboře šířila politická agitace a otevřená revolta. Dezertování nebylo postupné, ale připomínalo lavinu; vojáci prostě odkládali zbraně a odcházeli domů, často s tichým souhlasem svých sousedů a rodin, kteří válku za osvobození černochů odmítali podporovat. Situace dospěla do bodu, kdy z původního počtu téměř tisíce mužů zbyla na začátku dubna 1863 jen hrstka vojáků a důstojníků. Velení armády, které nehodlalo dále tolerovat tuto „organizační frašku“, rozhodlo o oficiálním zrušení pluku. Zbývajících 35 mužů, kteří zůstali věrní přísaze, bylo převeleno k jiným ilinoiským jednotkám, především k 9. pěšímu pluku, kde museli čelit posměškům za ostudné chování svých bývalých spolubojovníků. Tento incident zůstává dodnes mementem hlubokého rozdělení americké společnosti té doby. 128. pluk se do historie nezapsal hrdinstvím na bojišti, ale jako symbol odporu části severního obyvatelstva proti politickým změnám, které válka přinesla. Jejich příběh ilustruje, že hranice mezi loajalitou a dezercí byla v Illinois často stejně křehká jako samotná Unie v prvních letech konfliktu.

Další informace: 144. pěší pluk Kashira, 125. illinoiský pěší pluk.