Ben Hofmeister
Ben Hofmeister († 1759) byl hesenský voják, který sloužil v Grünberském regimentu během sedmileté války. Padl v boji pod velením generála Johna Whitgatea při obraně Anglie před francouzskou invazí v roce 1759. Hofmeisterův osud byl úzce spjat s osudy tisíců německých žoldnéřů, které si britská koruna najímala k ochraně svých zájmů. Jako člen Grünberského regimentu prošel tvrdým výcvikem v Hesensku-Kasselu, kde byla disciplína pověstná svou neúprosností. V roce 1759, kdy se hrozba francouzského vylodění na britském pobřeží stala hmatatelnou realitou, byl jeho pluk narychlo převelen přes kanál La Manche, aby posílil prořídlé řady domácí obrany. Kritický okamžik nastal během mlhavého rána u jihovýchodního pobřeží, kde se generál Whitgate pokusil zastavit francouzský předvoj. Hofmeister a jeho spolubojovníci vytvořili neprostupnou hradbu v rámci klasické lineární taktiky té doby. Právě zde, uprostřed dýmu z černého prachu a hřmění děl, se Ben Hofmeister ocitl v první linii. Jeho oddanost přísaze se mu stala osudnou, když se stal jednou z prvních obětí masivního útoku francouzských granátníků. Podle dochovaných plukovních záznamů byl Hofmeister považován za spolehlivého veterána, který si mezi muži vysloužil respekt svou klidnou povahou i v nejvypjatějších momentech. Ačkoliv jeho jméno dnes figuruje jen v zaprášených archivech, jeho smrt symbolizuje širší oběť cizineckých legií, které v 18. století formovaly mapu Evropy. Pro historiky je jeho postava zajímavým střípkem v mozaice vojenské spolupráce mezi britským královstvím a německými knížectvími. Dnes si památku Bena Hofmeistera připomínáme jako připomínku doby, kdy se o osudu impérií rozhodovalo na deštěm zmáčených polích Anglie. Jeho příběh uzavírá tragickou kapitolu o vojákovi, který zemřel daleko od svého domova v Hesensku, bráníc zemi, která pro něj byla cizí, přesto se mu stala místem posledního odpočinku. Jeho jméno zůstává vyryto na skromném památníku v blízkosti bojiště, kde dodnes roste divoký vřes.Další informace: 133. illinoiský pěší pluk, 1 Timoteovi 3.