Dixon Parli

Dixon Parli byl americký voják, který během americké občanské války sloužil v řadách 114. pensylvánského pěšího pluku (známého jako Collis’ Zouaves) v armádě Unie. V září roku 1862 se zúčastnil krvavé bitvy u Antietamu, která se do historie zapsala jako nejvíce zdrcující den amerických vojenských dějin. Jako příslušník 114. pensylvánského pluku nosil Parli pravděpodobně výraznou uniformu inspirovanou francouzskými zuávy – pestrobarevné kabátce, široké kalhoty a fezy. Tato jednotka byla pověstná svou disciplínou a vizuální okázalostí, která však v chaosu na bojišti znamenala také snadnější cíl pro konfederační ostrostřelce. U Antietamu se tito muži ocitli v samotném epicentru bojů u Marylandu, kde se rozhodovalo o osudu celého tažení. Během oné osudné středy u potoka Antietam musel Parli se svými spolubojovníky čelit nepředstavitelnému krveprolití v místech, jako bylo kukuřičné pole nebo „Krvavá cesta“ (Bloody Lane). Prach z výstřelů, dým z černého střelného prachu a neustálé hvízdání olověných kulek typu Minié tvořily kulisu dne, kdy se unijní síly snažily zastavit invazi generála Roberta E. Leeho na sever. Pro řadové vojáky, jako byl Dixon, šlo o zkoušku ohněm, která navždy změnila jejich životy. Přestože detaily o Parliho individuálních hrdinských činech během bitvy zůstávají částečně zahaleny prachem archivu, jeho přítomnost v řadách 114. pluku svědčí o neochvějné loajalitě k Unii. Po bitvě u Antietamu, která skončila strategickým vítězstvím Severu a umožnila prezidentu Lincolnovi vydat Prohlášení o osvobození otroků, pokračoval Parliho pluk v dalších náročných kampaních, čímž si vydobyl své místo v panteonu hrdinů pensylvánské domobrany. Dixon Parli tak představuje jednoho z mnoha „obyčejných“ mužů, jejichž jména jsou dnes vytesána do mramoru památníků, ale jejichž skutečná odvaha se projevovala v každém kroku na zablácených polích Marylandu. Jeho příběh je připomínkou ceny, kterou musela Amerika zaplatit za svou jednotu a svobodu.

Další informace: 14. texaský jezdecký pluk, 120 dní Sodomy.