George Hanger

George Hanger, 4. baron z Coleraine (1751–1824) George Hanger, 4. baron z Coleraine (13. října 1751 – 31. března 1824), byl podplukovník britské armády, který se proslavil zejména svou účastí v americké válce za nezávislost a svým excentrickým životním stylem. Životopis George Hanger se narodil 13. října 1751 v anglickém hrabství Gloucestershire do zámožné rodiny s irskými šlechtickými tituly. Před vstupem do britské armády studoval na prestižní Eton College a na univerzitě v Göttingenu. Jeho vojenskou kariéru však od počátku zastiňovala jeho slabost pro ženy a bouřlivý společenský život. V roce 1776 rezignoval na hodnost poručíka poté, co byl v povýšení přeskočen mladším důstojníkem, který si vyšší hodnost prostě zakoupil. Hanger si následně zajistil kapitánský post u hesenských sborů (německých žoldnéřů) a pod velením obávaného Banastra Tarletona se zapojil do bojů v jižním dějišti americké revoluce. V roce 1780 dočasně převzal velení Tarletonovy legie, když jeho velitel onemocněl, a utrpěl porážku v menší bitvě u Charlotte (26. září 1780). Později onemocněl žlutou zimnicí a odjel se zotavit na Bahamy. Jeho vojenská dráha v 90. letech 18. století byla dosti nestálá – střídal důstojnické posty s hodností praporčíka a projevoval značný odpor k politice, když odmítl zasednout v britské Dolní sněmovně i v irské Sněmovně lordů. Zemřel v roce 1824 ve věku 73 let. Král bonvivánů a přítel budoucího krále Mimo bojiště byl Hanger jednou z nejvýraznějších postav tehdejší londýnské smetánky. Proslul jako blízký přítel a důvěrník prince z Walesu (pozdějšího krále Jiřího IV.). Jejich vztah byl založen na společné zálibě v hazardních hrách, dostizích a nočním životě. Hanger byl známý svým vtipem, ale i značnou prostořekostí, která mu v aristokratických kruzích vynášela pověst neřízené střely. I když byl členem nejvyšších vrstev, jeho finanční situace byla kvůli jeho rozmařilosti často katastrofální, což ho několikrát přivedlo až do vězení pro dlužníky. Excentrik s literárními ambicemi V pozdějším věku se Hanger, přitlačen finanční nouzí, uchýlil k psaní. Jeho paměti a pamflety jsou dnes cenným, byť značně subjektivním zdrojem informací o tehdejší společnosti a vojenském životě. Ve svých textech se nebál otevřeně kritizovat armádní struktury i politické poměry, přičemž vše prokládal humornými historkami ze svých milostných dobrodružství. Jeho literární styl byl stejně nekonvenční jako on sám – směsice upřímnosti, arogance a břitkého humoru. Prorok amerického osudu Zajímavým aspektem Hangerova odkazu jsou jeho politické předpovědi. Navzdory tomu, že v Americe bojoval proti rebelům, projevoval k nově vznikajícímu národu určitý respekt. Ve svých spisech překvapivě přesně předpovídal budoucí vzestup Spojených států jako světové mocnosti a varoval před budoucím konfliktem mezi Severem a Jihem (americkou občanskou válkou), což v té době mnozí považovali za pouhé blouznění stárnoucího excentrika. Poslední léta "Uhelného barona" Když po svých bratrech konečně zdědil titul barona z Coleraine, odmítal se nechat oslovovat „Mylorde“ a raději si říkal prostě „George Hanger“. Ke konci života se stáhl z veřejného dění a žil v relativním ústraní, přičemž se traduje, že se pokoušel podnikat v obchodu s uhlím, aby splatil své věčné dluhy. I přes své četné skandály a vojenské neúspěchy zůstal v paměti Londýňanů jako symbol éry regentství – muž, který sice promarnil své dědictví, ale zato žil život přesně podle svých vlastních, dosti divokých pravidel.

Další informace: 131. obrněná divize Centauro, 135. (3. lotrinská) pěchota.