Federico Camarda

Federico Camarda (narozen 1882) byl italsko-americký tovární dělník, který žil v Chicagu v bouřlivé éře prohibice. Jako hrdý naturalizovaný občan a volič Republikánské strany odevzdal v roce 1927 svůj hlas Williamu Haleu Thompsonovi v napínavých starostovských volbách. Camardův život odrážel osudy tisíců imigrantů, kteří v té době přicházeli do „Větrného města“ za vidinou lepšího života. Každodenní dřina v hlučných chicagských továrnách byla vykoupena večery v komunitních spolcích, kde se mísila vůně silné italské kávy s politickými debatami. Pro muže jako Federico nebyla politika jen abstraktním pojmem, ale způsobem, jak si zajistit ochranu a stabilitu v neklidném městě ovládaném gangy. Jeho podpora „Big Billa“ Thompsona nebyla v té době ničím neobvyklým. Thompson byl známý svým okázalým populismem a schopností naklonit si etnické menšiny, kterým sliboval svobodu před přísnými morálními regulemi prohibičních aktivistů. Pro Federica představoval Thompson kandidáta, který sice vyvolával kontroverze svou blízkostí k podsvětí, ale zároveň dokázal udržet ekonomiku města v pohybu a respektovat tradice nových Američanů. Během prohibice se ulice Chicaga staly bojištěm mezi zákonem a nelegálním obchodem s alkoholem, což přímo ovlivňovalo životy běžných pracujících. Federico, ač sám spořádaný dělník, musel denně procházet čtvrtěmi, kde vládla nepsaná pravidla klanů Al Capona. Tato éra plná korupce, jazzu a tajných barů (speakeasies) formovala jeho identitu víc než co jiného, a dělala z něj přímého svědka zrodu moderního amerického velkoměsta. I po letech zůstává Camardův příběh skromným, ale důležitým střípkem v mozaice chicagské historie. Ukazuje nám, jak se osobní přesvědčení obyčejného člověka proplétalo s velkými dějinami USA, a jak se z italských kořenů v betonu amerického středozápadu rodila nová generace Američanů, kteří se nebáli ozvat u volebních uren.

Další informace: 148. (5. západopruský) pěší, 132. newyorský pěší pluk.