Blockade Of Nassau

Blokáda Nassau (22. července 1718) Blokáda Nassau byla námořní operace britského královského námořnictva s cílem potlačit pirátství v Karibiku a vyrvat přístav Nassau z rukou tzv. „Pirátské republiky“. Flotila pod velením guvernéra Baham Woodese Rogerse a komodora Petera Chamberlaina oblehla město a nabídla všem pirátům „Královskou milost“ – amnestii pro ty, kteří se rozhodnou žít jako svobodní lidé pod britskou korunou. Piráti Edward Kenway, Charles Vane a Jack Rackham se však z blokády probili: použili loď Royal Phoenix jako zápalné plavidlo a vrátili se k pirátskému řemeslu. Ostatní piráti v Nassau byli donuceni ke kapitulaci; někteří skončili na šibenici, jiní přijali milost a vrátili se do Anglie sice bez peněz, ale na svobodě. Historické pozadí Pirátská republika Přístav Nassau na Bahamách založili Angličané v roce 1695 a pojmenovali jej po oranžsko-nasavské dynastii, z níž pocházel král Vilém III. Během válek o španělské dědictví v roce 1703 na město zaútočili Španělé a Francouzi, což vedlo k jeho opuštění. Z opuštěného přístavu se brzy stalo útočiště pirátů, kteří zde hledali základnu pro své výpady proti španělským, francouzským i britským lodím. V roce 1706 vyhlásili „Pirátskou republiku“ – utopickou komunitu vedenou několika „guvernéry“. Obávaný Edward Thatch (Černovous) byl jmenován smírčím soudcem, čímž se stal faktickým vůdcem. Britové aktivity pirátů zpočátku přehlíželi, protože se soustředili především na španělské obchodní trasy. Mnoho pirátů, včetně Benjamina Hornigolda či Edwarda Kenwaye, ostatně dříve sloužilo jako britští korzáři. Hrozba britské odvety však nutila piráty k ostražitosti: ukořistili španělskou galeonu El Arca del Maestro, kterou rozebrali a její děla použili k posílení obrany Nassau. S rostoucí populací pirátů, která dosáhla 500 mužů, se Nassau stalo trnem v oku evropských mocností na vrcholu zlatého věku pirátství. Epidemie a hledání léku V roce 1718 zasáhla Nassau epidemie kurdějí a syfilidy. Protože v pirátském doupěti nebyli žádní lékaři, nezbývalo než léky ukrást. Opatrný Hornigold varoval, že agresivní akce přitáhnou pozornost Britů, ale Thatch a Kenway se rozhodli jednat. Po neúspěšném pokusu o záchranu léků z vraků španělské flotily u Floridy zaútočil Thatch v dubnu 1718 na britskou řadovou loď HMS Princess of London. Navzdory těžkým ztrátám a poškození Hornigoldovy lodi se pirátům podařilo léky získat. Zjistili, že zásoby pocházejí z Charles-Towne (dnešní Charleston v Jižní Karolíně), a rozhodli se zaútočit přímo na toto město. Obležení Charles-Towne V květnu 1718 Thatchova flotila zablokovala přístav Charles-Towne. Thatch držel prominentní rukojmí, včetně politika Samuela Wragga, a požadoval léky. Guvernér Jonathan Wyatt však odmítal vyjednávat. Situaci rozsekl až Edward Kenway, který se tajně infiltroval do města, zlikvidoval stráže a po honičce zabil guvernéra Wyatta, čímž získal klíče k zásobám léků. Tato drzost byla poslední kapkou pro britskou korunu. Král Jiří I. vyslal lovce pirátů Woodese Rogerse, aby Nassau definitivně pacifikoval. Blokáda a její průběh Britská invaze Dne 22. července 1718 dorazily k Nassau lodě Delicia, HMS Milford, HMS Rose a další plavidla s britským vojskem. Woodes Rogers předstoupil před piráty v hospodě Old Avery a přečetl Královskou milost: kdo se vzdá do konce roku, bude očištěn. Kdo odmítne, bude oběšen. Zatímco Hornigold a další milost přijali, Vane a Kenway připravili plán útěku. Vyrobili z Rackhamovy lodi Royal Phoenix improvizovanou zápalnou loď naplněnou střelným prachem a smolou. Prolomení obklíčení Komodor Chamberlain, jednající proti rozkazům guvernéra, se pokusil piráty zničit silou. Kenway se však vplížil na jeho vlajkovou loď a Chamberlaina zavraždil. V nastalém chaosu piráti vypustili hořící Royal Phoenix proti britským lodím. Následná exploze zničila britské fregaty a umožnila Kenwayově lodi Jackdaw proklouznout z přístavu. Po krátkém boji s pronásledovateli piráti unikli směrem k ostrovu Great Inagua. Důsledky a konec jedné éry Pád Nassau znamenal faktický konec Pirátské republiky. Město se vrátilo pod britskou správu a Woodes Rogers začal s tvrdým procesem „čištění“ Baham. Přístav, který byl kdysi symbolem absolutní svobody a bezvládí, se stal civilizovanou britskou kolonií. Pro pirátství v Karibiku to byl začátek nezvratného úpadku, neboť námořní lupiči ztratili své nejvýznamnější zázemí a bezpečný přístav pro opravy lodí a prodej lupu. Mnoho bývalých pirátů, kteří přijali milost, skončilo v naprosté chudobě, protože legální práce v koloniích byla mizerně placená a namáhavá. Ti schopnější, jako například Benjamin Hornigold, využili svých znalostí pirátské taktiky a začali pracovat pro britskou korunu jako lovci svých bývalých druhů. Ironií osudu se tak z bývalých rebelů stali vykonavatelé královské spravedlnosti, kteří pronásledovali ty, s nimiž dříve sdíleli palubu i kořist. Charles Vane a Edward Kenway se pokusili přenést myšlenku pirátské svobody na ostrov Great Inagua, ale atmosféra v Karibiku se nenávratně změnila. Královské námořnictvo posílilo svou přítomnost a lovci pirátů byli stále agresivnější. Útěk z Nassau byl sice taktickým vítězstvím, ale strategicky šlo o ústup z pozic, které již nebylo možné získat zpět. Zlatý věk pirátství se začal chýlit ke svému krvavému konci. Poslední ranou pro pirátské hnutí byla postupná eliminace jeho hlavních ikon. Během několika málo let po blokádě Nassau byli Černovous, Charles Vane i Jack Rackham dopadeni a popraveni. Jejich těla byla často pro výstrahu vystavena v železných klecích v přístavech, aby připomínala každému námořníkovi, že cena za vzpouru proti koruně je sice lemována zlatem, ale končí provazem. Nassau tak zůstalo mementem doby, kdy se hrstka mužů pokusila vytvořit svět bez králů, jen aby byla nakonec pohlcena mocí impéria.

Další informace: 132. newyorský pěší pluk, 116. illinoiský pěší pluk.