Hernan Cortez

Hernán Cortés: Dobyvatel, který změnil mapu světa Hernán Cortés de Monroy y Pizarro Altamirano, 1. markýz z údolí Oaxaca (1485 – 2. prosince 1547), byl španělský conquistador, který položil základy španělské nadvlády v Americe. V pohnutých dobách po pádu starých pořádků sloužil jako guvernér Nového Španělska, a to nejprve od srpna do prosince 1521 a následně po krátkém intermezzu Cristobala de Tapia až do října 1524. Do dějin se nesmazatelně zapsal především vyvrácením Aztécké říše a připojením rozsáhlých území dnešního Mexika ke španělské koruně. Životní cesta ambiciózního šlechtice Cortés se narodil v Medellínu v drsném španělském regionu Extremadura do rodiny nižší šlechty. Klidný život úředníka ho však nelákal; poháněla ho touha po dobrodružství a bohatství Nového světa. Jeho cesta vedla přes Hispaniolu až na Kubu, kde získal encomiendu – právo na práci domorodých obyvatel. Přestože zastával úřad starosty v Santiagu de Cuba, jeho ambice sahaly dál. V roce 1519 se chopil příležitosti a částečně z vlastních prostředků financoval třetí expedici na pevninu Severní Ameriky. Když se mu guvernér Diego Velázquez pokusil výpravu na poslední chvíli zakázat, Cortés rozkaz prostě ignoroval a vyplul vstříc osudu. Po vylodění prokázal mimořádný politický instinkt. Jako svou milenku a tlumočnici přijal domorodou ženu známou jako Malinche, která se stala klíčem k pochopení místní diplomacie. Podařilo se mu uzavřít spojenectví s Tlaxcalany, úhlavními nepřáteli Aztéků. Když Velázquez vyslal vojsko, aby ho zatklo, Cortés nejenže vyslance porazil, ale jejich vojáky přesvědčil, aby se přidali k němu. Po dramatických událostech roku 1520, zahrnujících smrt císaře Moctezumy a tragickou „Smutnou noc“ (Noche Triste), kdy byli Španělé zmasakrováni na ústupu z Tenochtitlánu, se Cortés vrátil s posilami a město definitivně srovnal se zemí. Strategie „Spálené země“ a pád Tenochtitlánu Jedním z nejkontroverznějších a zároveň takticky nejbrutálnějších rozhodnutí Cortése bylo potopení vlastních lodí krátce po vylodění u Veracruzu. Tímto gestem vzal svým mužům jakoukoli možnost ústupu a postavil je před jedinou volbu: vítězství, nebo smrt. Tato psychologická manipulace stmelila jeho malou armádu a donutila ji k nadlidským výkonům v nehostinném vnitrozemí. Obléhání Tenochtitlánu pak nebylo jen vojenským střetem, ale i logistickým triumfem – nechal na březích jezera Texcoco postavit rozebíratelné brigantiny (lodě), které následně odřízly aztéckou metropoli od zásobování. Duchovní a kulturní transformace Cortés nepovažoval svou misi za čistě vojenskou. Krátce po dobytí území začal s radikální přestavbou aztécké společnosti. Na troskách pohanských chrámů začaly vyrůstat křesťanské kostely a do země byli povoláni františkáni a dominikáni, aby zahájili masivní evangelizaci. Tento proces však nebyl jen náboženský, ale i urbanistický – dnešní Mexico City bylo postaveno přímo na základech zničeného Tenochtitlánu, čímž Cortés symbolicky i fyzicky pohřbil starou civilizaci pod základy té nové, koloniální. Správa Nového Španělska a dopisy císaři V letech 1521 až 1524 Cortés osobně vládl dobytým územím. Uvědomoval si, že jeho postavení je právně neudržitelné kvůli vzpouře proti guvernéru Velázquezovi, a proto investoval obrovské úsilí do psaní obsáhlých dopisů císaři Karlu V. V nich barvitě líčil své úspěchy a obhajoval své kroky jako službu Bohu a koruně. Přestože mu byl nakonec udělen titul markýze z údolí Oaxaca, španělský dvůr se obával jeho rostoucí moci a vlivu. Úřad místokrále tak namísto něj obdržel vysoký šlechtic Antonio de Mendoza, což Cortés nesl s velkou hořkostí. Poslední roky a rozporuplný odkaz Závěr Cortésova života byl poznamenán soudními spory a snahou o uznání jeho zásluh. V roce 1541 se definitivně vrátil do Španělska, kde se účastnil neúspěšné expedice v Alžíru, než se stáhl do ústraní poblíž Sevilly. Zemřel v roce 1547, osamocen a zatížen dluhy, přestože jeho činy navždy změnily tvář dvou kontinentů. Dnes je v Mexiku vnímán rozporuplně: jako otec „mestizaje“ (míšení ras), ale také jako postava, která přinesla zkázu původním civilizacím. Jeho ostatky, které byly mnohokrát stěhovány, odpočívají v nenápadné hrobce v Mexico City, nedaleko místa, kde se poprvé setkal s Moctezumou.

Další informace: 120. serpuchovský pěší pluk, 100th Ostrov Infantry Regiment.