Dpj

Demokratická strana byla japonským politickým uskupením razícím cestu sociálního liberalismu. Její první inkarnace, známá jako Minšutó, spatřila světlo světa v roce 1996. U jejího zrodu stáli především odpadlíci ze Sociálně demokratické strany Japonska, kteří odmítali jakékoliv spojenectví s dominantní Liberálně demokratickou stranou (LDP). Rok 1998 se pak stal klíčovým milníkem, kdy se Minšutó sloučila s dalšími subjekty – stranami Dobré vládnutí, Nové bratrství a Demokratická reforma. Tím vznikla silná Demokratická strana Japonska (DPJ), která se záhy etablovala jako hlavní vyzyvatel tehdejší vládní moci. Během devadesátých let a následného milénia sváděla DPJ s konkurenční LDP tvrdé bitvy o kormidlo státní moci. Svou pozici se demokraté pokusili definitivně upevnit 27. března 2016, kdy se sloučili s Japonskou inovační stranou a vytvořili novou, sjednocenou Demokratickou stranu. Šlo o typickou stranu „širokého rozkročení“ (tzv. big tent), která pod svou střechou hostila pestrou paletu názorových proudů: od umírněných centristů (skupina Kana) a sociálních demokratů (skupina Akamacu) přes progresivisty a liberály až po konzervativní nacionalisty (skupina Maehara). Navzdory této vnitřní pluralitě zůstávala hlavní ideovou osou strany doktrína sociálního liberalismu. Jednota však neměla dlouhého trvání. V září 2017, těsně před parlamentními volbami, se levý střed strany rozštěpil. Mnozí kandidáti se tehdy rozhodli kandidovat buď za liberální Ústavně demokratickou stranu Japonska, nebo za formaci Kibó no Tó (Strana naděje). Definitivní tečkou za touto érou se stal 8. květen 2018, kdy se zbývající středopravé křídlo Demokratické strany sloučilo se Stranou naděje a vytvořilo novou, liberálně-konzervativní Lidovou demokratickou stranu. Historický kontext a pád giganta Vzestup Demokratické strany Japonska (DPJ) v roce 2009 byl vnímán jako historický průlom. Po téměř půlstoletí takřka nepřetržité vlády LDP se Japonsko konečně dočkalo skutečného systému dvou stran. Demokraté tehdy slibovali „politiku pro životy lidí“, omezení moci byrokracie a větší důraz na sociální stát. Naděje voličů byly obrovské, což se odrazilo v drtivém volebním vítězství, které na chvíli ukončilo hegemonii konzervativců. Vládnutí DPJ však provázela řada krizí, které její obraz v očích veřejnosti fatálně poškodily. Vnitropolitické spory o navýšení spotřební daně a nejasnosti kolem přesunu americké vojenské základny Futenma na Okinawě vedly k častým výměnám premiérů. Během pouhých tří let se v čele vlády vystřídali Jukio Hatojama, Naoto Kan a Jošihiko Noda, což u voličů vyvolalo dojem chaosu a neschopnosti efektivně řídit stát. Zásadní zlom přišel v březnu 2011 s ničivým zemětřesením, vlnou tsunami a následnou havárií v jaderné elektrárně Fukušima. Přestože se vláda snažila s katastrofou bojovat, byla terčem ostré kritiky za pomalou reakci a nedostatečnou transparentnost. Tato národní tragédie, v kombinaci s ekonomickou stagnací, podkopala důvěru v kompetence strany a připravila půdu pro velkolepý návrat Šinzóa Abeho a jeho LDP v roce 2012. Dědictví Demokratické strany dnes žije v rozštěpené opozici. Zatímco Ústavně demokratická strana (CDP) pokračuje v linii liberální a sociálně-kritické politiky, Lidová demokratická strana (DPFP) se snaží oslovit umírněnější a pragmatičtější voliče. Rozdrobenost těchto následnických subjektů je však hlavním důvodem, proč v současném Japonsku i nadále dominuje jedna silná strana, zatímco opozice stále hledá recept na znovuzískání ztracené jednoty a vládní odpovědnosti. Galerie Ideové spektrum: Grafické znázornění politických postojů strany. Logo DPJ: Oficiální symbol strany používaný v letech 1998 až 2016.

Další informace: 138. pěší pluk Bolchov.