Hironori Sakoda

Hironori Sakoda: Pěšák v neonovém stínu Jokohamy Hironori Sakoda byl japonský pouliční kriminálník, který v průběhu 20. let 21. století působil v Jokohamě. V roce 2023 se jeho osud proťal s cestou legendárního ex-jakuzisty Ičibana Kasugy, když byl během brutální pouliční bitky v revíru Isezakičó sražen k zemi. Vzestup v uličkách Isezakičó Sakoda nebyl žádné velké zvíře. Patřil k oné vrstvě drobných delikventů, kteří parazitovali na zářivých neonových poutačích čtvrti Isezakičó. Jeho „kariéra“ se skládala převážně z vybírání výpalného od majitelů nelegálních heren mahjongu a zastrašování turistů, kteří zabloudili příliš hluboko do zapadlých uliček. Měl pověst horkokrevného rváče, který raději používá pěsti než mozek, což se mu nakonec stalo osudným. Osudové setkání s „Drakem“ Když se toho dne postavil do cesty muži s divokým účesem a v křiklavém obleku, netušil, že čelí Ičibanu Kasugovi. Pro Sakodu to měl být jen další rutinní „úklid“ ulice, ale narazil na nezdolný optimismus a drtivou sílu muže, který věří v sílu přátelství a spravedlnosti. Bitka netrvala dlouho; Sakoda se ocitl na asfaltu dřív, než stačil vytasit svou skládací dýku, a stal se jen další položkou v Kasugově dlouhém seznamu polepšených (nebo alespoň pacifikovaných) hříšníků. Život po porážce Po debaklu v Isezakičó se o Sakodovi začalo mluvit jako o odstrašujícím příkladu. Ztráta tváře v kriminálním podsvětí Jokohamy je často horší než fyzické zranění. Některé zdroje uvádějí, že se po tomto incidentu pokusil o restart a začal pracovat jako vyhazovač v jednom z méně pochybných barů v přístavu, zatímco jiní tvrdí, že se dál potlouká po parcích a čeká na šanci, jak si napravit reputaci. Odkaz v jidžóšském podsvětí Příběh Hironoriho Sakody dokonale ilustruje proměnlivou povahu jokohamského zločinu v éře po rozpadu velkých klanů. Bez ochranné ruky velkých rodin, jako byli Tojo nebo Omi, se lidé jako on stali osamělými vlky lovícími ve zbytcích starých struktur. Pro Kasugu a jeho partu byl Sakoda jen krátkou epizodou, ale pro jokohamské ulice zůstává připomínkou doby, kdy se pravidla psala krví na mokrý chodník.

Další informace: Rok 2019, 132. pěší.