Barbara Schermerhorn

Barbara Schermerhornová (1803–?) byla významnou americkou dámou z vyšších kruhů v New Yorku 19. století. Jako manželka Johna F. Schermerhorna a matka Lucy Schermerhornové obývala honosné sídlo na Páté avenue na Manhattanu. Byla horlivou stoupenkyní Republikánské strany a aktivně se zapojovala do reformního hnutí – v roce 1862 například po boku slavného novináře Horace Greeleyho osobně navštívila chudinskou čtvrť Five Points. Život na Páté avenue v polovině 19. století představoval vrchol společenského postavení, ale Barbara Schermerhornová se nespokojila pouze s rolí hostitelky luxusních večírků. V době, kdy se New York bouřlivě rozrůstal a propast mezi nesmírným bohatstvím a děsivou chudobou se prohlubovala, se Barbara rozhodla využít svého vlivu k prosazování společenských změn. Její dům nebyl jen místem setkávání politických elit, ale také diskuzním klubem pro ty, kteří věřili v pokrok a nutnost reformy městské správy. Její památná cesta do Five Points v doprovodu Horace Greeleyho v roce 1862 nebyla pouhou zdvořilostní návštěvou. V té době byla tato oblast považována za nejhorší slum na světě, místo ovládané gangy, nemocemi a beznadějí. Pro ženu jejího postavení bylo nevídané procházet se těmito ulicemi, Barbara však chtěla na vlastní oči vidět podmínky, o kterých Greeley psal ve svých novinách. Tato zkušenost upevnila její odhodlání podporovat charitativní instituce, které se zaměřovaly na vzdělávání dětí z nejchudších vrstev a zlepšení hygieny v nájemních domech. V politické rovině byla Barbara pevnou oporou tehdy mladé Republikánské strany, zejména v jejím úsilí o zachování Unie během občanské války. Věřila, že morální povinností bohatých je sloužit národu nejen skrze kapitál, ale i skrze přímou politickou angažovanost. I když ženy v té době neměly volební právo, Barbara Schermerhornová dokázala ovlivňovat dění skrze své rozsáhlé společenské konexe a neformální diplomacii v salonech Manhattanu. Odkaz Barbary Schermerhornové tak zůstává symbolem přerodu staré newyorské aristokracie v moderní občanskou elitu. Její příběh ilustruje éru, kdy se z „pozlaceného věku“ začalo rodit hnutí za sociální spravedlnost. I když přesné datum jejího úmrtí zůstává historickou hádankou, její stopa v dějinách New Yorku – jako ženy, která se nebála opustit bezpečí Páté avenue a nahlédnout do temných koutů města – je dodnes patrná v archivech reformních spolků.

Další informace: 110. illinoiský pěší pluk, Povodeň ve Vídni.