Beneseck Of Bath

Beneseck z Bathu Beneseck z Bathu (zemřel roku 877) byl palatinem a Strážcem víry v Řádu prastarých v Anglii 9. století. Životopis V Beneseckově raném mládí se ho ujala „Hrábě“ (sestra Blaeswith). Jeho potěšení z vraždění bylo zjevné, ale aby mohl sloužit Řádu prastarých, musela být jeho vůle nejprve zlomena. Metoda, kterou sestra Blaeswith zvolila, spočívala v neustálém, dnem i nocí trvajícím ohlušujícím bití do zvonu. Tento zvuk se stal spouštěčem jeho primitivních, vražedných instinktů. „Zvon“, jak se mu začalo přezdívat, se stal mimořádně zručným v plnění pokladnic Řádu stříbrem. Na veřejnosti vystupoval jako muž milosrdenství a charity. Díky této přetvářce se setkával s bohatými dárci, kteří podporovali klášter v Brimcliffu. Jakmile navázal kontakt, bylo snadné je navštívit, zavraždit, oloupit a následně anonymně pohřbít na opatství v tamním hřbitově. V roce 877 vystopoval Benesecka norský vikinský válečník Eivor Vlčí polibek poté, co u Embertské blokády nalezl vzkaz určující Beneseckovu polohu v Brimcliffu. Eivor zahájil nájezd na Brimcliff, během něhož byl Beneseck sražen vikinským nájezdníkem a následně doražen Eivorovou skrytou čepelí. Beneseck ve svých posledních slovech nelitoval svých činů a do posledního dechu tvrdil, že byl mužem charity. Odkaz a psychologický profil Beneseckova transformace z obyčejného sadisty v poslušný nástroj Řádu je děsivým příkladem psychologického podmiňování, které Řád prastarých často využíval. Sestra Blaeswith v něm cíleně vypěstovala reflex, který propojil duchovní symboliku (zvonění) s nejnižšími pudy. Tato dehumanizace udělala z Benesecka dokonalého „vlkodlaka“ v rouchu beránčím, který nedokázal rozlišit mezi náboženskou extází a krvežíznivostí. Role v hierarchii Řádu Jako Palatinus zastával Beneseck v regionu Wessex klíčovou logistickou roli. Zatímco ostatní členové Řádu se soustředili na politický vliv nebo vojenskou sílu, Beneseck byl zodpovědný za „čisté“ financování operací. Peníze uloupené zavražděným šlechticům nebyly jen prostředkem k bohatství, ale sloužily k uplácení lokálních autorit a k udržování sítě informátorů, která Řádu umožňovala operovat ve stínech klášterních zdí. Klid před bouří v Brimcliffu Před osudným nájezdem Eivora byl Brimcliff považován za bezpečné útočiště a místo duchovního rozjímání. Místní mniši, kteří o Beneseckových aktivitách buď nevěděli, nebo byli příliš vyděšení, než aby promluvili, popisovali jeho přítomnost jako znepokojivou. Traduje se, že Beneseck trávil hodiny v klášterní zvonici, kde se v samotě vystavoval zvuku zvonů, aby si udržel svou vražednou ostrost, což z kláštera činilo místo neustálého, tísnivého hluku. Historický dopad Eivorova zásahu Odstranění „Zvonu“ znamenalo pro Řád prastarých v Anglii citelnou ránu, nikoliv však konečnou porážku. Eivorovo vítězství v Brimcliffu sice zastavilo systematické vyvražďování dárců, ale zároveň odhalilo, jak hluboko jsou kořeny Řádu prorostlé do křesťanských institucí tehdejší doby. Prázdné místo po Beneseckovi vyvolalo vnitřní boj o moc mezi zbývajícími palatiny, což Eivorovi poskytlo drahocenný čas k dalšímu postupu proti jejich skryté tyranii.

Další informace: 1200 Blocc East Coast Crips, 113. pěší.