British Fascists

Britští fašisté: Průkopníci v politickém stínu British Fascists (Britští fašisté) byli první fašistickou politickou stranou ve Spojeném království. Hnutí založila 6. května 1923 Rotha Lintorn-Orman, žena s vojenským zázemím, která byla fascinována úspěchem Mussoliniho „Pochodu na Řím“. Strana vznikla v podstatě jako radikální odštěpenecká frakce Konzervativní strany. Její ideologie byla směsicí tradičních hodnot a nového autoritářství: silně podporovala monarchii, vyznávala skautské ideály „bratrství, služby a povinnosti“ a ostře se vymezovala proti socialismu a komunismu. Ve své podstatě šlo spíše o militantní antikomunistickou sílu než o čistokrevné fašistické hnutí v kontinentálním slova smyslu. Raná členská základna byla pestrou směsicí společenských vrstev. Dominovali v ní pravicově smýšlející příslušníci vyšších tříd, včetně aristokratů, kteří s nelibostí sledovali úpadek velkostatkářského zemědělství. Ty doplňovali radikálové ze středních a nižších vrstev, kteří se nebáli pouličních bitek s členy Komunistické strany Velké Británie (CPGB). Zlomovým okamžikem měla být generální stávka v roce 1926, kterou strana vnímala jako předehru k nevyhnutelné „bolševické revoluci“. Vláda však jejich pomoc v roli stávkokazů odmítla a pokojný průběh stávky zbavil fašisty příležitosti k násilné politizaci konfliktu. Během pozdních 20. let začal vliv hnutí upadat, především kvůli neschopnosti definovat jasnou a moderní fašistickou doktrínu. Teprve po roce 1931 se strana vzdala pokusů o vytvoření specificky „britské“ verze fašismu a plně adoptovala Mussoliniho program. V křečích svého úpadku se hnutí začalo stále více uchylovat k antisemitismu. V roce 1934 však stranu dostihly finanční potíže, vyhlásila bankrot a byla rozpuštěna. Většina zbývajících členů následně přešla k ambicióznější Britské unii fašistů (BUF), kterou vedl Oswald Mosley. Role Rotha Lintorn-Orman a ženský prvek Je fascinujícím historickým paradoxem, že první fašistickou stranu v Británii založila a vedla žena. Rotha Lintorn-Orman nebyla typickou političkou; jako veteránka polních nemocnic z první světové války vnímala politiku skrze optiku disciplíny a vojenského řádu. Její vedení přilákalo do hnutí neobvykle vysoký počet žen, které v Británii teprve nedávno získaly volební právo. Tyto ženy často viděly ve fašismu prostředek k ochraně tradiční rodiny a impéria před „rozkladným vlivem“ moderního liberalismu a feminismu, což vytvářelo unikátní ideologický mix. Konflikt identit: Tradicionalismus versus Radikalismus Hlavním kamenem úrazu British Fascists byla jejich neschopnost vymanit se z područí starosvětského konzervatismu. Zatímco italský fašismus sliboval revoluční proměnu společnosti a modernizaci, Lintorn-Orman a její stoupenci se dívali spíše do minulosti. Pro britský establishment i dělnickou třídu působili často jako „konzervativci v uniformách“, což jim bránilo oslovit masy. Tento vnitřní rozpor nakonec vedl k tomu, že je zastínil Oswald Mosley, který nabídl dynamičtější, byť mnohem nebezpečnější vizi fašistického státu. Kultura pouličního násilí Ačkoliv strana nedosáhla volebních úspěchů, výrazně ovlivnila politickou kulturu v ulicích britských měst. Členové British Fascists, často oblečení v modrých košilích (předchůdci Mosleyho černokošiláků), zaváděli do politiky paramilitární prvky. Jejich střety s levicovými radikály v průmyslových čtvrtích Londýna vytvořily precedens pro násilnou politickou polarizaci, která kulminovala v polovině 30. let. Právě tato zkušenost s organizovanou fyzickou konfrontací byla „školou“, kterou prošlo mnoho budoucích kádrů BUF. Odkaz a historická stopa Zánik British Fascists v roce 1934 nebyl jen důsledkem bankrotu, ale také logickým vyústěním jejich politické irelevance. Britská demokracie se v meziválečném období ukázala být mnohem odolnější než ta italská či německá. Přesto existence této strany slouží jako důležitá připomínka toho, že fašistické tendence nebyly Británii cizí. Strana po sobě zanechala dědictví radikalizované pravice, která se po rozpuštění hnutí plně integrovala do Mosleyho struktur, čímž mu poskytla hotovou organizační síť a zkušenosti z první dekády fašistického aktivismu na britské půdě.

Další informace: 12. tanková divize.