Committee Of Union And Progress

Výbor jednoty a pokroku (CUP) byla konzervativní politická strana Osmanské říše, založená v roce 1889 a rozpuštěná v roce 1918, která představovala pravé křídlo hnutí Mladoturků. Ačkoliv byl Výbor původně založen na liberálních a sekulárních základech, postupem času se transformoval v uskupení konzervativních revolucionářů usilujících o zachování monarchie. Volal po demokratizaci a reformách, které vyvrcholily mladotureckou revolucí v roce 1908, jež stranu vynesla k moci. Státní převrat z roku 1913 (přepadení Vysoké porty) pak ukončil vládu konkurenční liberální strany a nastolil diktaturu „tří pašů“ – Envera, Talaata a Džemale, kteří se stali faktickými vládci říše během první světové války. Představitelé CUP byli nadšenými japanofily; fascinováni reformami Meidži doufali v modernizaci a vzkříšení Osmanské říše bez ztráty její autentické identity. Některé frakce, zejména během první světové války, prosazovaly islamismus ve snaze sjednotit muslimské poddané Britského impéria ke svatému boji (džihádu) proti Dohodě. Původní myšlenka „osmanismu“ (rovnosti všech národů v říši) se po ponižujících balkánských válkách proměnila v radikální nacionalismus a prosazování turkifikace netureckého obyvatelstva. Během války pak vláda CUP, pod záminkou neloajálnosti v konfliktu s Ruskem, zorganizovala genocidu arménských, asyrských a řeckých obyvatel. Po válce byla řada lídrů postavena před vojenský soud, uprchla do exilu (kde mnozí zahynuli rukou přeživších arménské genocidy), nebo byla popravena za neúspěšný pokus o atentát na Mustafu Kemala Atatürka. Přeživší členové později pokračovali v kariérách v Atatürkově Lidové republikánské straně či v opozici. Historický kontext a ideologický zlom Vzestup Výboru jednoty a pokroku nebyl náhodným jevem, ale reakcí na hlubokou krizi identity „nemocného muže na Bosporu“. Členové výboru, často mladí důstojníci a intelektuálové vzdělaní v Evropě, zpočátku věřili, že impérium zachrání ústava a parlamentarismus. Šok z územních ztrát v Evropě však vedl k drastickému přehodnocení priorit. Z hnutí, které slibovalo bratrství mezi Turky, Araby, Řeky a Armény, se pod tlakem okolností stala militantní organizace prosazující vizi etnicky homogenního Turecka, což tragicky předznamenalo osud menšin v Anatolii. Mechanismy moci a militarismus Vnitřní struktura CUP připomínala spíše tajné bratrstvo než klasickou politickou stranu. Její vliv prorůstal armádou i státní správou natolik, že vytvořila „stát ve státě“. Tento militaristický étos byl klíčový pro prosazení drsných modernizačních reforem, ale zároveň zatáhl zemi do první světové války po boku Centrálních mocností. Rozhodnutí vstoupit do války, motivované snahou získat zpět ztracená území na Kavkaze a Balkáně, se ukázalo jako osudový hazard, který definitivně zpečetil rozpad osmanského světa. Ekonomický nacionalismus Méně připomínaným, ale zásadním pilířem politiky CUP byla snaha o vytvoření „národní ekonomiky“ (Millî İktisat). Cílem bylo vymanit se z ekonomické závislosti na evropských mocnostech a vytvořit tureckou buržoazii. Toho bylo bohužel často dosahováno konfiskací majetku nemuslimských komunit, zejména Řeků a Arménů, kteří do té doby tvořili páteř osmanského obchodu. Tyto kroky položily materiální základy pro vznik moderní Turecké republiky, ovšem za cenu obrovského lidského utrpení a vykořenění celých populací. Dědictví a stín minulosti Ačkoliv byl Výbor oficiálně rozpuštěn, jeho vliv na formování moderního Turecka je nezpochybnitelný. Mnoho správních struktur, právních konceptů a dokonce i personálních kádrů plynule přešlo do éry kemalismu. Atatürk sice s radikálními křídly CUP tvrdě zúčtoval, aby upevnil svou moc, ale převzal jejich vizi sekulárního, silného a národně orientovaného státu. Diskuse o dědictví CUP a zejména o jejich roli v událostech roku 1915 zůstává dodnes jedním z nejcitlivějších témat turecké i světové historie.

Další informace: 128. newyorský pěší pluk, 112 Broadway Gangster Crips.