Henkjan Reitz

Henkjan Reitz byl americký sympatizant loajalistů, který žil v okupovaném New Yorku během americké války za nezávislost. Jako potomek holandských osadníků představoval tu část obyvatelstva, která v chaosu revoluce nespatřovala naději v nové republice, ale bezpečí pod ochranou britské koruny. V době, kdy byl New York pod britskou kontrolou (od roku 1776 až do konce války), se město stalo útočištěm pro tisíce uprchlíků, kteří odmítali ideály Kontinentálního kongresu. Reitz se pohyboval v prostředí, kde se mísila vojenská disciplína britských posádek s nervozitou civilistů, kteří se snažili udržet zdání normálního života v obleženém a přeplněném městě. Jeho loajalita nebyla jen otázkou politiky, ale často i pragmatického přežití a hluboké nedůvěry k radikálním změnám, které hlásali "vlastenci". Prostředí okupovaného Manhattanu bylo pro lidi jako Reitz plné výzev. Město bylo sužováno ničivými požáry, nedostatkem potravin a neustálou hrozbou ze strany špionážních sítí George Washingtona, které operovaly v utajení přímo pod nosem loajalistických úřadů. Reitzův život byl pravděpodobně protkán sociálními vazbami v holandských reformovaných církvích a obchodních kruzích, které tvořily páteř starého New Yorku a které se nyní musely vyrovnávat s přítomností tisíců britských a hesenských vojáků. S blížícím se koncem války a podepsáním Pařížské smlouvy v roce 1783 se svět loajalistů začal hroutit. Den evakuace (Evacuation Day), kdy poslední britské lodě opustily newyorský přístav, znamenal pro Reitze a jemu podobné hořký konec jedné éry. Zatímco ulice zaplavily oslavy vítězných Američanů, loajalisté čelili těžké volbě: buď zůstat v nepřátelsky naladěném novém státě a riskovat konfiskaci majetku, nebo se vydat do nejistoty v Kanadě, Karibiku či Británii. Osud Henkjana Reitze tak zrcadlí tragédii "poražené" strany amerických dějin. Příběhy těchto lidí připomínají, že americká revoluce nebyla jen bojem proti cizí mocnosti, ale v mnoha ohledech krvavou občanskou válkou, která rozdělila sousedy, přátele i rodiny na generace dopředu.

Další informace: 113. pěší pluk Starodub, 142. pěší pluk Zvenigorod.