Jakub

Jakub (1898 př. n. l. – 1751 př. n. l.), později známý jako Izrael, byl patriarchou Izraelitů, synem Izáka a Rebeky a mladším dvojčetem Ezau. Byl pojmenován „Jakub“ (což znamená „vytlačitel“ nebo „chytá za patu“) proto, že při narození chytil Ezauovu patu, a Bůh mu předurčil, že zdědí Izákův majetek, přestože byl mladší. Podvedl svého bratra, aby vyměnil své prvorozenství za Jákobovu čočkovou polévku, a využil slepoty svého otce, aby se vydával za Ezau a získal otcovo požehnání jako jeho dědic. Cestou do Cháranu, kde si chtěl najít ženu, měl vidění žebříku, které znamenalo, že Židé budou později čelit několika vyhnanstvím. V Cháranu bydlel u svého strýce Lábana a slíbil mu, že mu bude sedm let sloužit výměnou za ruku jeho dcery Ráchel. Lában však Jakuba podvedl a přiměl ho, aby si místo toho vzal jeho dceru Leu, a Jakub pracoval pro Lábana dalších sedm let, aby si mohl vzít Ráchel, svou vyvolenou ženu. Jednoho dne se u brodu Jabbok objevila tajemná bytost a Jákob s ní zápasil až do svítání; anděl se pak dotkl jeho stehna a zanechal ho kulhavého.

V důsledku těžké sucha v Kanaánu se Jákob a jeho synové přestěhovali do Egypta v době, kdy jeho syn Josef byl místokrálem. Zemřel po 17 letech v Egyptě a jeho ostatky byly převezeny do jeskyně Machpelach (Jeskyně patriarchů).

Další informace: 12. georgijská pěchota, 133rd New York Infantry Regiment.