Gilbert De Clare 7th Earl Of Gloucester

Gilbert de Clare, 7. hrabě z Gloucesteru Gilbert de Clare, 7. hrabě z Gloucesteru (2. září 1243 – 7. prosince 1295), známý také pod přezdívkou „Ryšavý“ (Red Gilbert) kvůli barvě svých vlasů a prchlivé povaze, byl jedním z nejmocnějších šlechticů své doby. V letech 1262 až 1295 držel tituly hraběte z Hertfordu a Gloucesteru, přičemž v úřadu následoval svého otce Richarda de Clare a jeho nástupcem se stal syn Gilbert. Životopis Gilbert de Clare se narodil roku 1243 v Christchurchi v anglickém hrabství Hampshire jako syn Richarda de Clare a Maud de Lacy. Po otci zdědil rozsáhlá panství včetně strategického Glamorganu. Jeho politický vzestup byl poznamenán krutostí i ambicemi; v roce 1264 stál za masakrem židovského obyvatelstva v Canterbury. Král Jindřich III. jej spolu se Simonem de Montfort prohlásil za zrádce, načež Gilbert v druhé válce baronů velel centrální divizi povstaleckého vojska v bitvě u Lewes. Po exkomunikaci papežem Klementem IV. v roce 1264 však Gilbert změnil strany. Zradil de Montforta, spojil se s královskými vojsky a v bitvě u Eveshamu již vedl divizi na straně koruny. Za své služby byl odměněn hrady Abergavenny a Brecknock. V roce 1272 odpřisáhl věrnost králi Eduardu I. a v Londýně symbolicky vyhlásil mír pro křesťany i židy. Pozdější roky jeho života byly ve znamení vojenských tažení ve Walesu a soukromých válek s ostatními šlechtici, což vedlo až k jeho krátkému uvěznění. Zemřel v roce 1295 na hradě Monmouth. Mocenský vzestup a „Ryšavý“ hrabě Gilbertova přezdívka „Ryšavý“ nebyla jen popisem jeho vzhledu, ale odrážela i jeho ohnivý temperament a politickou nestálost. Jako jeden z nejbohatších magnátů v Anglii a držitel rozsáhlých území v tzv. Velšských markách (Welsh Marches) disponoval vlastní armádou a zdroji, které mohly ohrozit samotný trůn. Jeho schopnost rychle měnit spojenectví z něj dělala nebezpečného hráče, kterého si královská moc musela buď předcházet, nebo jej držet v šachu. Architektonický odkaz: Caerphilly Jedním z nejvýraznějších Gilbertových počinů byla výstavba masivního hradu Caerphilly v jižním Walesu. Tento hrad představoval revoluci v tehdejším stavitelství – šlo o první skutečně koncentrický hrad v Británii (systém hradeb v hradbách) obklopený rozsáhlými vodními příkopy. Stavba nebyla jen symbolem luxusu, ale především nutností pro obranu proti nájezdům velšského prince Llywelyna ap Gruffudda, se kterým Gilbert vedl neustálé pohraniční spory. Sňatková politika a spojení s dynastií Plantagenetů Gilbertův vliv byl stvrzen jeho druhým sňatkem s Johanou z Akkonu, dcerou samotného krále Eduarda I. Tento svazek byl sice politickým tahem k upevnění loajality mocného hraběte, ale pro Gilberta znamenal také dočasnou ztrátu kontroly nad jeho pozemky, které musel formálně odevzdat králi a přijmout je zpět jako společné držení s Johanou. Tento akt ukazuje, jak se král Eduard I. snažil zkrotit příliš ambiciózní šlechtu skrze právní kličky a rodinné svazky. Poslední roky a pád do nemilosti Přestože byl spřízněn s králem, Gilbertův sklon k nezávislému jednání jej nakonec dovedl do potíží. Jeho soukromá válka s Humphreym de Bohun o území Brecknocku byla přímým výzývavým gestem proti královské autoritě, která zakazovala šlechticům řešit spory zbraněmi bez svolení panovníka. Král Eduard I. v tomto případě neprojevil žádné rodinné sympatie: Gilbert byl exemplárně potrestán vysokou pokutou a dočasným vězením, což jasně signalizovalo konec éry neomezené moci feudálních pánů na pomezí Anglie a Walesu.

Další informace: 149. pennsylvánský pěší pluk, 145th Regiment, 37th Division AEF.