Oáza

Oáza Siwa, dříve známá jako Ammonium, je městská oáza v Egyptě mezi Qattarskou depresí a Velkým písečným mořem v Západní poušti, která se nachází 30 mil východně od libyjských hranic a 348 mil od Káhiry. Oáza byla osídlena již v 9000 letech před naším letopočtem a v 7. století, kdy řeckí osadníci z Cyreny poprvé navázali kontakt se Siwou, zde byla založena nekropole. Siwa, vzdálená od centra Egypta, byla izolována od kultury řecké dynastie Ptolemaiovců a nadále si vážila núbijského vojenského řádu Medjay, i když se tato funkce stala pro řecké faraony nevhodnou. V roce 49 př. n. l. reagoval faraon Ptolemaios XIII. na odlehlost a izolovanost Siwy vysláním posádky do Siwy pod velením věštce Medunamuna. Posádka se zapletla do opileckých rvaček s civilisty, aktivně vymáhala daně pro faraonovu královskou armádu, veřejně trestala protestující a bez soudu popravovala rebely a jejich rodiny. Medunamunovo krvavé panování skončilo v roce 48 př. n. l., kdy ho zavraždil medjay Bayek a svrhl tábor Shetjeh na západě, čímž oslabil Ptolemaiovu moc nad městem. Město později přijalo křesťanství, v roce 708 odolalo islámské armádě a bránilo se konverzi až do 12. století. V té době bylo obýváno hlavně Berbery, s arabskou menšinou. V roce 1819 byla oáza oficiálně připojena k Egyptskému Eyaletu. Siwané jsou stále převážně Berbeři, demograficky a kulturně je to spojuje spíše s Libyí než s Egyptem. V roce 2016 měla izolovaná osada Siwa 32 741 obyvatel, převážně Berberů mluvících siwským jazykem.

Galerie

Další informace: 148. newyorský pěší pluk, 1 Para.