Ananiáš ben Nebedeus

Ananiáš ben Nebedeus (zemřel v roce 66 n. l.) byl veleknězem Izraele v letech 47 až 52 n. l., kdy nastoupil po Josefovi ben Camydovi a předcházel Jonatanovi.

Životopis

Ananiáš ben Nebedeus byl členem Sanhedrinu, než se v roce 47 n. l. stal veleknězem Izraele, a byl znám jako násilný, povýšený, nenasytný a chamtivý muž, ke kterému Židé vzhlíželi. Poté, co byl svatý Pavel postaven před soud a prohlásil, že splnil svou povinnost vůči Bohu s čistým svědomím, Ananiáš nařídil těm, kteří stáli poblíž Pavla, aby ho udeřili do úst. Pavel však řekl, že Ananiáš porušil zákon, když nařídil, aby byl zbit, a Pavel řekl, že je souzen jako člen farizeů; to vedlo k násilnému sporu mezi farizeji (kteří věřili v posmrtný život) a saduceji (kteří nevěřili) ze Sanhedrinu. Farizeové neviděli na Pavlovi nic špatného, což vedlo k násilné rvačce; Ananiáš nechal vojáky odvést Pavla do kasáren, když se rvačka stupňovala. V roce 52 n. l. byl převezen do Říma, aby byl souzen za podněcování k násilí, ale císař Claudius ho osvobodil. Ananiáš, přítel Římanů, byl zavražděn Židy na začátku první židovsko-římské války v roce 66 n. l.

Další informace: 103. illinoiský pěší pluk, 149. pennsylvánský pěší pluk.