Ben Jonson

Ben Jonson Ben Jonson (11. června 1572 – 6. srpna 1637) byl anglický dramatik, básník a literární kritik, který po boku Williama Shakespeara dominoval anglickému jevišti konce 16. a počátku 17. století. Jonson, proslulý svou ostrou satirou, mistrovským ovládáním klasických forem a prosazováním učenckého, morálního dramatu, vytvořil řadu komedií a masek – z nichž nejznámější jsou Každý v náladě své (Every Man in His Humour), Volpone aneb Lišák, Alchymista a Bartolomějův jarmark – a také vlivnou lyrickou i příležitostnou poezii. Jeho dílo pomohlo kodifikovat dramatickou teorii jakobínské éry a upevnilo jeho postavení jako jednoho z předních literátů své doby. Životopis Mládí a vzdělání Ben Jonson se narodil ve Westminsteru 11. června 1572. Jeho otec – v záznamech uváděný jako John Jonson – přišel o majetek a trpěl politicko-náboženskou nepřízní za vlády královny Marie; zemřel krátce před Benovým narozením. Jonsonova matka se znovu provdala za mistra zednického a mladý Ben se tomuto řemeslu zprvu učil, než se mu otevřely světlejší vyhlídky. Jako nadějný žák navštěvoval Westminsterskou školu, kde studoval pod vedením Williama Camdena. Klasické vzdělání (latina, rétorika a četba antických autorů), které zde získal, zanechalo v jeho stylu nesmazatelnou stopu a vštípilo mu lásku k učeným formám a aluzím, jež se staly poznávacím znamením jeho poezie i dramatické teorie. Voják, zedník a vstup do světa divadla Nespokojen se zednickou lžící, strávil Jonson nějaký čas ve vojenské službě v Nizozemí (Flandrech). Tato zkušenost mu rozšířila obzory a dodala disciplínu i ambici věnovat se literárnímu životu. Polovině 90. let 16. století se vrátil do Londýna, kde začal psát pro divadlo a hrát – zpočátku pro soubory spravované osobnostmi, jako byl Philip Henslowe. Do konce desetiletí se vypracoval na významného dramatika. Jeho rané úspěchy tvořily komedie čerpající z klasické teorie "humorů" (tělesných šťáv určujících povahu), v nichž skrze precizní zápletky a živé, typizované postavy satirizoval společenské nešvary. Násilí, vězení a právní potíže Jonsonova raná kariéra se neobešla bez násilných incidentů. 22. září 1598 svedl souboj s hercem Gabrielem Spenserem, kterého zabil. Jonson byl obžalován z vraždy, ale trestu smrti unikl díky tzv. "výsadě duchovenstva" (benefit of clergy) – právní kličce, která gramotné muže osvobozovala od popravy, pokud prokázali znalost latiny. Byl však ocejchován a krátce uvězněn. V téže době se zapletl do skandálu kolem satirické hry Ostrov psů (1597), což vedlo k vládnímu vyšetřování a dočasnému zákazu divadelní činnosti. Tyto události – souboj, soud, cejch i cenzura – hluboce poznamenaly jeho život a nezřídka i tvorbu. Náboženství Ben Jonson byl vychován v přísně protestantské domácnosti. Jeho otec byl prosperujícím protestantským statkářem až do vlády Marie I. Tudorovny, kdy byl vězněn a přišel o majetek. Po nástupu Alžběty I. byl propuštěn a stal se duchovním. Jonson navštěvoval malou církevní školu u sv. Martina v polích a později Westminsterskou školu. Navzdory tomuto zázemí Jonson v říjnu 1598 konvertoval ke katolicismu, a to během pobytu ve vězení Newgate. Někteří badatelé se domnívají, že jeho konverzi ovlivnil jezuitský kněz Thomas Wright. Katolíkem zůstal dvanáct let, během nichž čelil právním postihům za odmítání anglikánských bohoslužeb a cenzuře své hry Sejanův pád. V roce 1610, po zavraždění francouzského krále Jindřicha IV., se Jonson při veřejném obřadu vrátil k anglikánské církvi, přičemž na znamení zavržení katolického rituálu vypil celý kalich mešního vína. Přesto si až do smrti uchoval zájem o katolickou věrouku a praxi. Vrcholná kariéra: Komedie, masky a královská přízeň Jonsonovo zralé období upevnilo jeho pověst. Jeho komedie jsou mistrnými studiemi společenských neřestí: Volpone (cca 1606) je kousavou satirou na chamtivost; Alchymista (1610) si bere na mušku lidskou důvěřivost a podvodníky; Bartolomějův jarmark (1614) pak na scénu uvádí bouřlivý život londýnského tržiště. Kromě veřejných divadel se Jonson stal předním autorem dvorských masek – velkolepých alegorických představení pro Stuartovce – na nichž spolupracoval s architektem a scénografem Inigo Jonesem. Literární teorie a poslední léta Jonson prosazoval antická pravidla dramatu a morální poslání literatury. V roce 1616 vydal své sebrané spisy (Workes), čímž zvýšil prestiž dramatické tvorby, kterou mnozí tehdy považovali za "nízkou" zábavu. Zemřel v Londýně v srpnu 1637 a byl pohřben ve Westminsterském opatství. Na jeho hrobě stojí slavný nápis: "O Rare Ben Johnson" (O, vzácný Bene Jonsone). Další historické souvislosti a vliv Válka divadel a literární spory Jonson byl znám svou popudlivou povahou, což vedlo k takzvané „válce divadel“ (Poetomachia) na přelomu 16. a 17. století. V sérii her si Jonson a jeho rivalové (zejména John Marston a Thomas Dekker) vyměňovali skrze své postavy urážky a kritiku. Jonson se v těchto sporech stylizoval do role morálního arbitra a vzdělaného básníka, který musí čistit scénu od „písálků“ a diletantů. I když byly tyto spory ostré, později se s mnohými svými protivníky usmířil a dokonce s nimi spolupracoval. Vztah k Shakespearovi a odkaz Ačkoliv byli Jonson a Shakespeare soupeři, pojilo je hluboké profesní uznání. Shakespeare hrál v některých Jonsonových raných hrách a traduje se, že to byl právě Shakespeare, kdo pomohl Jonsonovi prosadit se v souboru Lord Chamberlain's Men. V předmluvě k Prvnímu foliu Shakespearových her (1623) Jonson napsal slavnou oslavnou báseň, v níž prohlásil, že Shakespeare „nepatří jedné době, ale všem věkům“, přestože jej v soukromí občas kritizoval za to, že „měl málo latiny a ještě méně řečtiny“. „Synové Benovi“ a vliv na poezii Kolem Jonsona se v londýnských tavernách, zejména v hostinci U Mořské panny (Mermaid Tavern), shlukovala skupina mladších básníků, kteří si říkali „Synové Benovi“ (Sons of Ben) nebo kavalírští básníci (např. Robert Herrick či Richard Lovelace). Jonson je učil úctě k antické jasnosti, sevřenosti formy a eleganci. Jeho vliv na anglickou poezii byl v 17. století v mnoha ohledech silnější než vliv Shakespearův, protože Jonson nabízel jasná pravidla a disciplínu, kterou mohl kdokoli studovat a následovat. Jonson jako první neoficiální laureát Díky své přízni u dvora krále Jakuba I. a později Karla I. požíval Jonson výsad, které předznamenaly úřad básníka laureáta (Poet Laureate). Od krále Jakuba obdržel v roce 1616 roční penzi 100 marek, což byl první případ v anglické historii, kdy byl básník takto pravidelně honorován státem. Přestože v pozdním věku trpěl chudobou a následky mrtvice, jeho intelektuální autorita zůstala neotřesitelná až do posledních dnů. Jeho důraz na sebraná díla a péči o text změnil vnímání dramatika z pouhého řemeslníka na respektovaného umělce a literáta. [PŘEKLAD]

Další informace: 123. illinoiský pěší pluk, 12. astrachanský granátnický pluk.