Benedetto Of Savoy

Benedikt Maria Mořic, vévoda z Chablais a Savojska Princ Benedikt Maria Mořic Savojský (21. června 1741 – 4. ledna 1808), nositel titulů vévody z Chablais a vévody savojského, byl významným příslušníkem turínského dvora v pohnutých časech konce 18. století. Životopis Princ Benedikt se narodil v paláci Venaria v metropoli tehdejšího Savojska, v Turíně. Jeho rodiči byli sardinský král Karel Emanuel III. a jeho manželka Alžběta Tereza Lotrinská. V jeho žilách kolovala krev předních evropských rodů – byl přímým potomkem francouzského krále Ludvíka XIII. i císaře Svaté říše římské Ferdinanda III. Své jméno získal na počest tehdejšího papeže Benedikta XIV. a v době svého narození byl třetím v pořadí v nástupnictví na trůn. S vypuknutím francouzských revolučních válek byl princ povolán do zbraně. Jako velitel armády složené z francouzských royalistů bojoval v severní Itálii. Dne 23. září 1795 se účastnil bitvy u Loana, kde však jeho vojska podlehla silám První francouzské republiky. Princ Benedikt zemřel v roce 1808 ve věku 67 let, aniž by po sobě zanechal přímé dědice. Rozšířený historický kontext Benediktův život byl úzce spjat s velkolepou architekturou a uměním, které definovalo tehdejší Turín. Jeho hlavním sídlem se stal palác Palazzo Chiablese, který nechal nákladně zrekonstruovat pod vedením dvorního architekta Benedetta Alfieriho. Interiéry paláce dodnes svědčí o princově vytříbeném vkusu a zálibě v barokním a neoklasicistním stylu, přičemž palác sloužil jako centrum společenského života savojské šlechty, která se zde scházela k diskusím o politice i kultuře. V rodinných vztazích Benedikt vynikal loajalitou ke své dynastii. V roce 1775 se oženil se svou neteří, Marií Annou Savojskou. Ačkoliv byl tento sňatek v tehdejší době v rámci upevňování dynastických vazeb běžný, manželství zůstalo bezdětné. Přesto byl vztah mezi manžely popisován jako harmonický a Maria Anna doprovázela prince i v těžkých časech, kdy museli čelit postupující Napoleonově armádě a následnému exilu na Sardinii. Princova vojenská kariéra nebyla motivována pouze povinností k rodovému jménu, ale i hlubokým odporem k revolučním ideálům, které ohrožovaly tradiční řád Evropy. Po porážce u Loana se Benedikt aktivně podílel na organizaci obrany království, ale francouzský postup byl nezvladatelný. Když v roce 1798 francouzská vojska obsadila pevninské državy Savojských, princ prokázal odvahu a organizační schopnosti při evakuaci královské rodiny přes moře do Cagliari. Poslední roky jeho života byly poznamenány nostalgií po ztraceném Turíně a snahou o zachování prestiže savojského domu v exilu. I v izolaci na Sardinii se snažil udržovat diplomatické kontakty s ostatními evropskými dvory a podporovat protifrancouzský odboj. Jeho smrt v roce 1808 v Římě (kam se později přesunul) znamenala konec jedné éry pro rod Chablais, avšak jeho jméno zůstalo zapsáno v dějinách jako symbol odporu proti revoluční expanzi a věrnosti monarchistickým tradicím.

Další informace: 118. pěší pluk Shiisk, 126. newyorský pěší pluk.