Kniha Jakuba

Kniha Jakuba je třetí knihou Knihy Mormonovy a údajně ji napsal starověký prorok Jakub v letech 544 až 421 př. n. l. Účelem této knihy je přesvědčit všechny lidi, aby přišli k Ježíši, a ačkoli obsahuje část historie Nefitů, převážně se skládá z Jakubových kázání jeho lidu.

Kniha

Kapitola 1

Jakub a Josef se snažili přesvědčit lidi, aby uvěřili v Ježíše a dodržovali jeho přikázání. Nefi zemřel v roce 544 př. n. l. a mezi Nefity převládla bezbožnost. Lid Nefiův pod vládou svého druhého krále začal zatvrzovat svá srdce a oddával se bezbožným praktikám, jako bylo toužení po mnoha ženách a konkubínách. Také začali hledat zlato a stříbro a začali být poněkud pyšní. Jacob a Joseph byli rukou svého staršího bratra Nephiho vysvěceni na kněze a učitele lidu a oba bratři se snažili učit svůj lid slovu Božímu s veškerou pilností.

Kapitola 2

Jakub odsoudil lásku k bohatství, pýchu a necudnost, aby lidé hledali bohatství, aby pomáhali svým bližním, že Bůh přikázal, aby žádný muž mezi Nefity neměl více než jednu ženu, a že Pán měl zalíbení v cudnosti žen.

Kapitola 3

Podle Jakuba a Josefa přijali čistí srdcem příjemné slovo Boží. Spravedlnost Lamanitů převýšila spravedlnost Nefitů, protože nezapomněli na Boží přikázání. Měli také jednu ženu a žádné další ženy, milenky ani prostitutky; dodržovali přikázání a získali Boží přízeň. Jakub varoval svůj lid před smilstvem, chlípností a každým hříchem.

Kapitola 4

Všichni proroci uctívali Boha ve jménu Ježíše a Abrahamova oběť Izáka byla podobná a jeho jediný syn. Bratři kázali, že lidé by se měli smířit s Bohem skrze smíření a že Židé odmítnou základní kámen.

Kapitola 5

Jakub citoval Zenose v souvislosti s alegorií o krotkých a divokých olivovnících – byli podobní Izraeli a pohanům. Rozptýlení a shromáždění Izraele bylo předzvěstí a byly učiněny narážky na Nefity a Lamanity a celý dům Izraele. Pohané budou naroubováni do Izraele a nakonec bude vinice spálena.

Kapitola 6

Bůh v posledních dnech obnoví Izrael a svět bude spálen ohněm; lidé budou muset následovat Ježíše, aby se vyhnuli jezeru ohně a síry.

Kapitola 7

Sherem, Nefit, popřel Krista a hádal se s Jakubem, požadoval znamení a byl Bůh potrestán. Všichni proroci mluvili o Kristu a jeho smíření a Nefité budou žít jako poutníci, narozeni v utrpení a nenáviděni Lamanity. Na konci kapitoly Jakub řekl, že brzy zemře, a řekl svému synovi Enosovi, aby vzal desky a nastoupil po něm jako prorok. 

Další informace: 10. barevný pěší pluk Spojených států, 130. (1. lotharingská) pěchota.