Kniha Mosiah
Kniha Mosiah je osmou knihou Knihy Mormonovy a pokrývá období od roku 130 př. n. l. do roku 91 př. n. l. Kniha, pojmenovaná po králi Mosiahovi II., byla později zkrácena Mormonem a popisuje historii Nefitů ze Zarahemly a také zaznamenává dějiny Zeniffa od roku 160 př. n. l.
Kniha
Kapitola 1
Král Benjamin z Nefitů učil své syny jazyk a proroctví jejich otců a jejich náboženství a civilizace byly zachovány díky záznamům uchovávaným na různých deskách. Mosiah II. byl zvolen králem a někdy mezi lety 130 a 124 př. n. l. mu byla svěřena péče o tyto záznamy.
Kapitola 2
Král Benjamin promluvil ke svému lidu a vyprávěl o spravedlnosti, poctivosti a duchovnosti svého panování; radil jim, aby sloužili Bohu, a řekl jim, že ti, kteří se vzbouřili proti Bohu, budou trpět úzkostí jako neuhasitelným ohněm.
Kapitola 3
Král Benjamin pokračoval ve svém projevu a řekl, že Bůh bude sloužit mezi lidmi v chrámu z hlíny. Krev bude vytékat z každého póru, když bude činit pokání za hříchy světa, a jeho jméno bude jediným jménem, skrze které přijde spasení. Lidé se mohou zbavit své přirozené přirozenosti a stát se svatými skrze pokání, a muka bezbožných budou jako jezero ohně a síry.
Kapitola 4
Král Benjamin pokračoval ve svém projevu a řekl, že spasení přišlo díky smíření. Lidé museli věřit v Boha, aby byli spaseni, museli si zachovat odpuštění svých hříchů prostřednictvím věrnosti, museli se podělit o své bohatství s chudými a museli konat vše s moudrostí a řádem.
Kapitola 5
Svatí se stanou syny a dcerami Ježíše skrze víru a budou pak nazýváni jménem Kristovým. Král Benjamin nabádal svůj lid, aby byl vytrvalý a neochvějný v dobrých skutcích.
Kapitola 6
Král Benjamin zaznamenal jména lidí a jmenoval kněze, aby je učili, a zasvětil svého syna Mosiaha II. za vládce a krále svého lidu.
Kapitola 7
V roce 121 př. n. l. král Mosiah, který toužil dozvědět se něco o lidech, kteří odešli obývat zemi Lehi-Nephi, vyslal šestnáct silných mužů pod vedením Ammona, aby tam podnikli výpravu. Našli krále Limhiho, jehož lid byl v otroctví Lamanitů. Limhi vyprávěl historii svého lidu a řekl, že je vnukem Zeniffa, který přišel ze Zarahemly, aby zdědil zemi Lehi-Nephi. Prorok Abinadi jim svědčil, že Ježíš je Bůh a Otec všeho, a že ti, kdo sejí nečistotu, sklidí vichřici, a ti, kdo vkládají svou důvěru v Boha, budou vysvobozeni.
Kapitola 8
Ammon učil Nefity Limhiho a dozvěděl se o 24 jareditských deskách; starodávné záznamy mohly být přeloženy jasnovidci, což bylo považováno za největší dar.
Kapitola 9
V roce 200 př. n. l. vedl Zeniff skupinu z Zarahemly, aby obsadila zemi Lehi-Nephi; lamanitský král jim dovolil, aby zemi zdědili. V roce 188 př. n. l. však král Laman začal mít obavy z rostoucí moci Zeniffa a jeho skupiny Nefitů a rozhodl se je zotročit. Brzy vypukla válka mezi Lamanity a Nefity.
Kapitola 10
Král Laman zemřel a jeho lid se stal divokým a krutým a uvěřil falešným tradicím; Zeniff a jeho lid nad nimi zvítězili severně od Šilomu.
Kapitola 11
Zeniffův syn, král Noe, vládl v bezbožnosti od roku 160 do 150 př. n. l. a oddával se bujarému životu se svými manželkami a konkubínami. Prorok Abinadi prorokoval, že lid bude uvržen do otroctví, a král Noe se ho pokusil zabít.
Kapitola 12
Abinadi byl uvězněn za to, že prorokoval zničení lidu a smrt krále Noaha, a falešní kněží citovali písma a předstírali, že dodržují Mojžíšův zákon. Abinadi začal učit lid Desatero přikázání v roce 148 př. n. l.
Kapitola 13
Abinadi byl chráněn božskou mocí a učil Desatero přikázání. Učil, že spasení nepřichází pouze skrze Mojžíšův zákon, ale že Bůh sám učiní smíření a vykoupí svůj lid.
Kapitola 14
Izaiáš mluvil mesiášsky a předpověděl ponížení a utrpení Mesiáše; ten obětoval svou duši za hříchy a přimlouval se za hříšníky.
Kapitola 15
Abinadi pak lidem řekl, že Kristus je jak Otcem, tak Synem, že se bude přimlouvat a nést přestoupení svého lidu, že oni a všichni svatí proroci jsou jeho potomky a že uskuteční vzkříšení.
Kapitola 16
Bůh vykoupí lidi z jejich ztraceného a padlého stavu, ti, kdo jsou tělesní, zůstanou, jako by nebylo vykoupení, a Kristus uskuteční vzkříšení k věčnému životu nebo k věčnému zatracení.
Kapitola 17
Alma uvěřil a zapsal slova Abinadiho; Abinadi později v roce 148 př. n. l. zemřel upálením a Abinadi prorokoval svým vrahům nemoc a smrt ohněm.
Kapitola 18
Alma kázal v soukromí a před křtem ve vodách Mormonových předložil smlouvu křtu. Zorganizoval Kristovu církev a vysvěcoval kněze, kteří se sami živili a učili lid. Alma a jeho lid uprchli před králem Noem do pouště v roce 145 př. n. l.
Kapitola 19
Gideon, silný muž a nepřítel krále Noeho, se pokusil krále Noeho zabít. Gideonovi v tom zabránila armáda Lamanitů, která vtrhla do země, a král Noe zemřel upálením. Limhi vládl jako vazalský panovník od roku 145 do roku 121 př. n. l.
Kapitola 20
Některé lamanitské dcery byly uneseny Noemovými kněžími, což vedlo k tomu, že Lamanité vedli válku proti Limhimu a jeho lidu v letech 145 až 123 př. n. l. Lamanité byli poraženi a pacifikováni a lamanitský král byl zraněn, zajat a pokojně poslán domů.
Kapitola 21
V roce 122 př. n. l. Limhi a jeho lid opět přebývali ve městě Nephi, ale Lamanité se znovu rozhodli zaútočit na Nefity. Limhiho lid byl Lamanity poražen a zničen, ale setkal se s Ammonem a obrátil se na víru. Poté Ammonovi vyprávěli o 24 jareditských deskách.
Kapitola 22
Byly vypracovány plány, jak lid uniknout z lamanitského otroctví, a Lamanité byli opilí, než lid uprchl, vrátil se do Zarahemly a stal se poddaným krále Mosiaha v roce 120 př. n. l.
Kapitola 23
Alma odmítl být králem a sloužil jako nejvyšší kněz – Bůh ho a jeho lid potrestal a Lamanité dobyli zemi Helam. Amulon, vůdce zlých kněží krále Noaha, vládl poddaný lamanitskému panovníkovi.
Kapitola 24
Amulon pronásledoval Almu a jeho lid a ti měli být popraveni, pokud se modlili. Bůh jim ulehčil jejich břemeno, vysvobodil je z otroctví a oni se vrátili do Zarahemly.
Kapitola 25
Potomci Muleka v Zarahemle se stali Nefity a dozvěděli se o Almově a Zeniffově lidu. Alma pokřtil Limhiho a celý jeho lid a Mosiah pověřil Almu, aby zorganizoval Boží církev.
Kapitola 26
Mnoho členů Církve bylo nevěřícími svedeno k hříchu a Almovi bylo slíbeno věčné život. Ti, kteří činili pokání a byli pokřtěni, získali odpuštění, a členové Církve, kteří hřešili, činili pokání a vyznali se Almovi a Bohu, byli odpuštěni; jinak by nebyli počítáni mezi lid Církve. Tyto události se odehrály v letech 120 až 100 př. n. l.
Kapitola 27
Mosiah zakázal pronásledování a nařídil rovnost, a Alma Mladší a čtyři synové Mosiaha se pokusili zničit církev. Zjevil se anděl a přikázal jim, aby přestali se svým zlým jednáním – Alma oněměl – a celé lidstvo se muselo znovu narodit, aby dosáhlo spasení. Alma a synové Mosiaha hlásali radostnou zvěst. Tyto události se odehrály v letech 100 až 92 př. n. l.
Kapitola 28
Mosiahovi synové šli kázat Lamanitům a Mosiah pomocí dvou prorockých kamenů přeložil jareditské desky v roce 92 př. n. l.
Kapitola 29
V letech 92 až 91 př. n. l. Mosiah navrhl, aby místo krále byli zvoleni soudci. Jelikož nespravedliví králové vedli svůj lid k hříchu, Mosiah usiloval o jmenování soudců; Alma byl hlasem lidu zvolen nejvyšším soudcem a byl také nejvyšším knězem církve. Alma starší a Mosiah oba zemřeli.
Další informace: 13. pěší pluk New Jersey.