Booth Tarkington

Newton Booth Tarkington: Kronikář mizejícího amerického snu Newton Booth Tarkington (29. července 1869 – 19. května 1946) byl významný americký spisovatel a dramatik, který se mimo jiné angažoval i v politice jako republikánský poslanec ve sněmovně reprezentantů státu Indiana v letech 1902 až 1903. Životopis Newton Booth Tarkington se narodil v Indianapolis ve státě Indiana do rodiny s vysokým společenským postavením. Byl synovcem kalifornského guvernéra Newtona Bootha a bratrancem chicagského starosty Jamese Hutchinsona Woodwortha. Během studií na Princetonské univerzitě navázal celoživotní přátelství s pozdějším prezidentem Woodrowem Wilsonem. V politice zastával konzervativní postoje; jako zákonodárce v Indianě podporoval prohibici a v pozdějších letech patřil k hlasitým kritikům Rooseveltova programu New Deal. Inspirován svým aristokratickým původem a proměnami amerického Středozápadu, Tarkington ve svých dílech mistrně zachytil úpadek starých rodů (např. v románu The Magnificent Ambersons z roku 1918) i příběhy ambiciózních jedinců toužících po společenském vzestupu (např. Alice Adams z roku 1921). Za tyto dva romány obdržel prestižní Pulitzerovu cenu, čímž se stal jedním z mála autorů, kteří toto ocenění získali opakovaně. Ve své době, zejména v 10. a 20. letech 20. století, byl oslavován jako největší žijící americký spisovatel. Přestože později trávil mnoho času v Kennebunkportu ve státě Maine, zemřel ve svém rodném Indianapolis ve věku 76 let. Literární odkaz a filmová plátna Tarkingtonova schopnost vykreslit psychologii postav a sociální dynamiku maloměsta nezaujala pouze čtenáře, ale i nastupující generaci filmařů. Jeho nejproslulejší dílo, The Magnificent Ambersons (česky známé jako Skvělí Ambersonové), se dočkalo legendární filmové adaptace pod taktovkou Orsona Wellese v roce 1942. Snímek je dodnes považován za mistrovské dílo kinematografie, které věrně zrcadlí Tarkingtonův nostalgický pohled na svět, v němž kočáry tažené koňmi ustupují hlučným a neosobním automobilům. Fenomén Penrod a dětství v Americe Kromě vážných společenských dramat se Tarkington nesmazatelně zapsal do dějin literatury také jako stvořitel postavy Penroda Schofielda. Série knih o Penrodovi, zahájená v roce 1914, bývala často přirovnávána k dílům Marka Twaina. Tarkingtonovi se v ní podařilo s humorem a neobyčejným pochopením zachytit svět klukovských dobrodružství na americkém předměstí před první světovou válkou. Penrod se stal kulturní ikonou, která formovala představu o americkém dětství pro celé generace čtenářů. Mezi realismem a nostalgií Tarkingtonův styl byl pevně zakořeněn v realismu, avšak s výrazným nádechem nostalgie po "starých dobrých časech", které mizely pod tlakem industrializace. Na rozdíl od svých současníků, jako byl F. Scott Fitzgerald, se Tarkington nesoustředil na nespoutanost jazzového věku, ale spíše na erozi tradičních hodnot a morální dilemata střední třídy. I když byla jeho popularita po druhé světové válce zastíněna modernisty, jeho dílo zůstává klíčovým svědectvím o transformaci americké společnosti na přelomu století. Sběratel a mecenáš Méně známou kapitolou Tarkingtonova života byla jeho vášeň pro výtvarné umění. Byl vášnivým sběratelem obrazů starých mistrů a jeho dům v Maine se stal útočištěm pro umělce a intelektuály. Své estetické cítění a vhled do světa umění promítl i do svých esejů a korespondence, které odhalují hluboce vzdělaného muže, jenž vnímal literaturu ne jako pouhé řemeslo, ale jako prostředek k pochopení lidské duše v časech velkých společenských otřesů.

Další informace: 120. newyorský pěší pluk, 118. pěší pluk Shiisk.