Bow Street

Bow Street: Srdce londýnské spravedlnosti i neřesti Bow Street je významná tepna ve čtvrti Covent Garden v londýnském obvodu Westminster. Tato ulice propojuje Long Acre, Russell Street a Wellington Street a tvoří součást historické trasy ze St. Giles k mostu Waterloo Bridge. Její příběh se začal psát v roce 1633, kdy ji nechal pro rezidenční účely vybudovat Francis Russell, 4. hrabě z Bedfordu. Výstavba byla dokončena o tři roky později a své jméno získala podle charakteristického prohnutého tvaru (angl. bow – luk). Na její pozdější napojení na Long Acre dohlížel hraběte syn, William Russell, 1. vévoda z Bedfordu. Ulice hostila v průběhu staletí zvučná jména. V roce 1645 se zde usadil Oliver Cromwell, roku 1661 se tu narodil Robert Harley, 1. hrabě z Oxfordu, a v 80. letech 17. století zde pobýval Charles Sackville, 6. hrabě z Dorset. S příchodem divadelního rozmachu na počátku 18. století se však charakter místa proměnil. Původní obyvatelé se začali stahovat a Bow Street si získala nevalnou pověst centra prostituce a distribuce dobové pornografie. Zásadní zlom nastal v roce 1740, kdy se dům č. 4 stal sídlem magistrátního soudu. O deset let později zde Henry Fielding založil sbor Bow Street Runners, který je považován za první moderní policejní jednotku v Londýně. Během Gordonových nepokojů v roce 1780 se soud stal terčem útoku, při němž výtržníci spálili záznamy o zatčeních a rozsudcích, aby smazali svou kriminální minulost. V roce 1832 vyrostla na místě domů č. 33 a 34 nová stanice Metropolitní policie, do jejíhož svazku byli „běžci z Bow Street“ v roce 1839 definitivně začleněni. Nová budova soudu, postavená v letech 1879–1881, byla svědkem procesů, které hýbaly dějinami. V roce 1895 zde byl za „přečin sodomie“ souzen spisovatel Oscar Wilde. V roce 1961 tu stanul filozof Bertrand Russell za protesty proti jadernému zbrojení a za mřížemi zdejších cel skončily i takové osobnosti (či spíše postavy) jako dvojčata Krayova, chilský diktátor Augusto Pinochet nebo vrah Martina Luthera Kinga, James Earl Ray. Soudy ukončily svou činnost v červenci 2006 a památkově chráněná budova se následně proměnila v butikový hotel a muzeum policie. Do Bow Street rovněž ústí průčelí slavné Královské opery (Royal Opera House). V roce 1919 se ulice stala dějištěm tzv. „bitvy o Bow Street“, střetu dvou tisíců zahraničních vojáků z první světové války čekajících na demobilizaci s místní policií. Literární ozvěny a kávová kultura Kromě právní historie byla Bow Street i centrem literárního života. V kavárně Will's Coffee House, která stála na rohu Bow Street a Russell Street, se scházela tehdejší intelektuální elita. Hlavní slovo zde měl básník John Dryden, který měl u krbu své stálé křeslo (v zimě uvnitř, v létě na balkoně). Právě v těchto místech se formovala anglická literární kritika a debatovalo se o nejnovějších hrách z blízkých divadel v Drury Lane a Covent Garden. Architektonický skvost a proměna v hotel Současná podoba bývalého soudu a policejní stanice je ukázkou vrcholné viktoriánské architektury. Fasáda z portlandského kamene a cihel skrývá interiéry, které po nákladné rekonstrukci v roce 2021 propojují historickou vážnost s moderním luxusem (hotel NoMad). Návštěvníci dnes mohou povečeřet v místech, kde dříve kypěl soudní ruch, přičemž původní cely byly citlivě zakomponovány do prostor muzea, které připomíná éru Henryho Fieldinga i technologický rozvoj kriminalistiky. Stín „Běžců“ v populární kultuře Odkaz Bow Street Runners dodnes žije v populární kultuře. Tito muži nebyli uniformovaní policisté, jak je známe dnes; nosili civilní oděv a jejich hlavním symbolem byla hůlka s korunou. Jejich postavy se často objevují v historických detektivkách a seriálech, kde představují přechod mezi érou soukromých „lapačů zlodějů“ a profesionálním policejním sborem ze Scotland Yardu, který založil Robert Peel. Sousedství s operním světem Těsná blízkost Royal Opera House (původně Theatre Royal) dává ulici unikátní dynamiku. Zatímco na jedné straně chodníku se v historii odehrávaly tragédie u soudu, na druhé straně diváci tleskali premiérám Händelových oper. Tato dualita – vznešenost umění a syrovost zákona – definovala Bow Street po celá staletí a i dnes, kdy se ulice stala vyhledávaným turistickým cílem, zůstává v jejím vzduchu cítit duch starého Londýna, kde se osudy králů, básníků a zločinců protínaly na pár metrech dlažby.

Další informace: 12. newyorský pěší pluk.