Bury St Edmunds

Bury St. Edmunds: Historické srdce Suffolku Bury St. Edmunds je malebné historické tržní město v anglickém hrabství Suffolk. Anglosasové jej znali pod jménem Beodericsworth a již tehdy šlo o královské město s klášterem založeným kolem roku 633 n. l. Osud města se navždy změnil v roce 869, kdy byl král Edmund Mučedník zabit Vikingy. Poté, co byly jeho ostatky v roce 903 uloženy v místním klášteře, se místo stalo významným poutním cílem a v roce 925 bylo oficiálně přejmenováno na „Bury St. Edmunds“. V roce 1020 osvobodil král Knut Veliký město zpod biskupské nadvlády a téhož roku nechal Svein Knutsson zbourat starý klášter, aby jej nahradil monumentálním benediktinským opatstvím. Temnou kapitolu dějin představuje 18. březen 1190, kdy během třetí křížové výpravy místní křesťané zmasakrovali 57 židovských obyvatel. Významným milníkem světové demokracie je pak rok 1214, kdy se zde během válek baronů sešli vzpurní šlechtici a dohodli se, že přinutí krále Jana Bezzemka přijmout Magnu Chartu. Město si prošlo i těžkými časy – bylo vypleněno během povstání v letech 1327 a 1381 a v roce 1608 jej téměř srovnal se zemí ničivý požár. Přesto Bury St. Edmunds vzkvétalo jako centrum soukenictví a v roce 1608 mu byla udělena práva vysílat dva poslance do parlamentu. V 17. století se stalo baštou puritánů, což vedlo k tomu, že kolem roku 1640 mnoho místních rodin odplulo do Ameriky založit kolonii Massachusetts Bay. Město nechvalně proslulo také čarodějnickými procesy v letech 1599 a 1694. Během průmyslové revoluce a světových válek se město rozrůstalo, stalo se sídlem britských kasáren a později základnou amerického letectva. Dnes je Bury St. Edmunds moderním centrem s bohatou historií, které v roce 2011 čítalo přes 40 000 obyvatel. Architektonický odkaz a trosky opatství Dominantou města, která dodnes bere dech, jsou rozsáhlé zahrady Abbey Gardens, v nichž se tyčí majestátní trosky kdysi mocného benediktinského opatství. Ve své době patřilo k nejbohatším a nejvlivnějším v Evropě a jeho monumentální brány, Abbey Gate a Norman Tower, dodnes stojí jako němí svědci středověké slávy. Procházka mezi kamennými pozůstatky pilířů nabízí unikátní vhled do duchovního života středověké Anglie, kde se víra mísila s politickou mocí. Tradice pivovarnictví a nejmenší hospoda Bury St. Edmunds je také neodmyslitelně spjato s vůní sladu a chmele. Sídlí zde světoznámý pivovar Greene King, jehož historie sahá až do roku 1799. Pivovarnictví má však ve městě mnohem hlubší kořeny, sahající až k samotným mnichům z opatství. Kuriozitou, kterou nesmí vynechat žádný návštěvník, je hospůdka The Nutshell. Ta je zapsána v Guinnessově knize rekordů jako nejmenší hospoda v Británii – její výčep měří pouhých 4,5 x 2,1 metru, což z každé návštěvy činí velmi intimní společenský zážitek. Literární a kulturní stopy Město zanechalo stopu i v klasické literatuře. Charles Dickens, jeden z nejslavnějších britských spisovatelů, si Bury St. Edmunds velmi oblíbil a zasadil do něj děj částí svého románu Kronika Pickwickova klubu. Sám často pobýval v místním hotelu The Angel, který dodnes stojí na náměstí Angel Hill přímo naproti branám opatství. Každoročně se zde také konají literární festivaly a trhy, které udržují viktoriánského ducha města stále živého. Moderní život mezi historickými fasádami Současné Bury St. Edmunds mistrně kombinuje historické dědictví s moderním životním stylem. Náměstí Buttermarket a přilehlé uličky jsou plné nezávislých butiků, řemeslných pekáren a kaváren, které kontrastují s moderním nákupním centrem Arc. Město je vyhlášené svými trhy, které se zde konají již od dob Viléma Dobyvatele, a každou středu a sobotu ožívají čilým obchodním ruchem, který připomíná, že i po tisíci letech zůstává Bury St. Edmunds tepajícím srdcem regionu East Anglia. Galerie Poloha: Regionální zařazení v rámci Suffolku. Bury St. Edmunds v roce 870: Ilustrace anglosaské osady v době krále Edmunda. Bury St. Edmunds v roce 1642: Mapové vyobrazení města v období puritánského rozmachu.

Další informace: 117th New York Infantry Regiment, 108. (královský saský) Schützen (Füsiliers) „Prince George“.