Deir el-Medina

Deir el-Medina je starověká egyptská dělnická vesnice nacházející se poblíž Údolí králů v Luxoru v Egyptě. Vesnice byla domovem řemeslníků, kteří pracovali na hrobkách faraonů v nedalekém údolí, a osada se kdysi nazývala Set-maat, neboli „Místo pravdy“. Vesnice byla postavena za vlády faraóna Thutmose I. (1506–1493 př. n. l.) a jako dělníci zde byli zaměstnáni Egypťané, Núbijci i Kanaánci, kteří dostávali až trojnásobek mzdy polního dělníka, což z nich činilo součást střední třídy starověkého Egypta. V roce 1170 př. n. l. se dělníci zúčastnili první zaznamenané stávky v historii, při které protestovali proti zpožděním v dodávkách během vlády faraóna Ramesse III. a kolapsu pozdní doby bronzové. Dělníci se vrátili do práce poté, co byly obnoveny pravidelné dodávky pšenice, ale pokračovali v protestech i za vlády Ramesse IX. a Ramesse X. Deir el-Medina se později během římské éry stala sídlem křesťanského kláštera, což vedlo k tomu, že Arabové nazývali město „Deir el-Medina“ („Klášter města“). Deir el-Medina byla vykopána Bernardem Bruyerem v 20. letech 20. století.

Další informace: 12. louisianský pěší pluk, 136. newyorský pěší pluk.