Djet

Faraon Džet: Pán hada a stín hladomoru Džet (zemřel kolem roku 2995 př. n. l.) byl mocným faraonem starověkého Egypta v období 1. dynastie. Na trůnu seděl přibližně mezi lety 3005 až 2995 př. n. l., kdy převzal žezlo po svém předchůdci Džerovi a později jej předal svému následníkovi Denovi. Jako manžel a bratr královny Merneit musel čelit jedné z největších výzev panovnického úřadu – ničivému hladomoru, který během jeho vlády sužoval celou zemi v nilském údolí. Džetovo jméno, v hieroglyfech zapsané symbolem kobry, znamená v překladu „Had“ nebo „Had Nilu“. Právě toto zvíře mělo v egyptské symbolice hluboký ochranný význam. Jeho vláda je v archeologických záznamech nesmazatelně zapsána díky jeho monumentální hrobce v Abydu. Slavná stéla s jeho jménem, která byla v těchto místech nalezena, je dnes považována za mistrovské dílo raného egyptského umění, ukazující na neuvěřitelnou preciznost tehdejších kameníků. Vnitřní politika Džetovy éry byla úzce spjata s postavou jeho manželky, královny Merneit. Její vliv byl natolik zásadní, že ji někteří historici považují za jednu z prvních žen, které kdy skutečně vládly Egyptu (patrně jako regentka za mladého syna Dena). Společně se snažili udržet stabilitu říše v době, kdy nepravidelné záplavy Nilu narušily zemědělský cyklus a uvrhly lid do hladu. Právě schopnost přečkat toto období bez rozpadu státní správy svědčí o pevné organizaci tehdejšího dvora. Kromě boje s přírodními živly se Džet zaměřoval také na upevňování hranic a rozšiřování vlivu směrem k Rudému moři. Expedice vysílané za jeho vlády měly za cíl zajistit drahé kovy a nerostné suroviny v pouštních oblastech, což pomáhalo financovat velkolepé stavby v posvátném Abydu. Přestože vládl jen zhruba jedno desetiletí, jeho odkaz v podobě administrativního rozvoje a uměleckého vyjádření položil základy pro zlatý věk Staré říše.

Další informace: 114. pennsylvánský pěší pluk, 144. newyorský pěší pluk.