Duchy Of Parma

Parmské vévodství (1545–1859) Parmské vévodství (formálně Vévodství Parmy, Piacenzy a Guastally) byl italský městský stát ležící v severní Itálii. Parmě vládla dynastie Farnese, z jejíchž řad vzešel i Alessandro Farnese, který v 80. letech 16. století velel španělské Nepřemožitelné armádě (Armada). Parma byla lénem Svaté říše římské (pod vlivem Habsburků) a v období francouzských revolučních válek bojovala na straně Rakouska. V roce 1802 Napoleon Bonaparte sesadil krále Orlanda I. a vévodství anektoval. Existence státu definitivně skončila v roce 1859 v procesu sjednocování Itálie (Risorgimento). Galerie Město Parma, 1796 Obyvatelstvo v roce 1836 Historický kontext a rozkvět pod vládou Bourbonů Po vymření rodu Farnese v roce 1731 přešlo vévodství do rukou španělských Bourbonů. Ti přinesli do Parmy výrazný francouzský a španělský vliv, což se projevilo zejména v architektuře a dvorské etiketě. Parma se v této době stala centrem osvícenství v Itálii; byla zakládána muzea, veřejné knihovny a město si vysloužilo přezdívku „italské Athény“. Stabilita regionu však byla neustále narušována mocenskými ambicemi okolních velmocí, zejména Rakouska a Francie. Éra Marie Louisy Habsbursko-Lotrinské Nejvýznamnější kapitolou 19. století byla vláda Marie Louisy, bývalé manželky Napoleona Bonaparta a dcery rakouského císaře Františka I. Po Napoleonově porážce jí Vídeňský kongres v roce 1814 udělil parmský trůn doživotně. Marie Louisa se mezi obyvateli těšila nesmírné popularitě; za její vlády došlo k modernizaci infrastruktury, výstavbě monumentálního divadla Teatro Regio a podpoře charitativních spolků. Její éra je dodnes vnímána jako „zlatý věk“ Parmy. Cesta ke sjednocení Itálie Polovina 19. století byla ve znamení rostoucího italského nacionalismu. Po smrti Marie Louisy v roce 1847 se k moci nakrátko vrátili Bourboni-Parma, jejichž vláda však byla poznamenána represemi a politickou nestabilitou. Revoluční rok 1848 otřásl základy vévodství a volání po sjednocení s ostatními italskými státy pod vedením Sardinského království sílilo. V roce 1859, po porážce Rakouska v bitvě u Magenta, musela poslední vládnoucí vévodkyně regentka Luisa Marie z Parmy uprchnout. Kulturní dědictví a gastronomický odkaz I po zániku vévodství a jeho začlenění do sjednocené Itálie si region uchoval svou specifickou identitu. Parma se stala světovým centrem opery, úzce spojeným s odkazem Giuseppe Verdiho, který se narodil na území tehdejšího vévodství. Kromě umění zanechal tento malý stát světu také nedocenitelné gastronomické poklady, jako je sýr Parmigiano-Reggiano nebo parmská šunka (Prosciutto di Parma), jejichž tradice výroby sahá hluboko do středověku a během existence vévodství byla přísně střežena a rozvíjena.

Další informace: 10. ledna 2015 Rawalpindi bombing, 133. illinoiský pěší pluk.