Earl Of Cardigan

James Thomas Brudenell, 7. hrabě z Cardiganu James Thomas Brudenell, 7. hrabě z Cardiganu (16. října 1797 – 28. března 1868) byl generálporučík britské armády, který proslul především jako velitel Lehké brigády během krymské války. Vedl neslavně známý „Útok lehké brigády“ v bitvě u Balaklavy. Ve své době byl považován za jednoho z nejvíce arogantních a marnotratných aristokratů Britského impéria. Životopis James Brudenell vyrůstal v hrabství Buckinghamshire v nepředstavitelném přepychu, neboť jeho otec zdědil titul hraběte z Cardiganu, když bylo mladému Jamesovi pouhých 14 let. Přestože studoval na nejlepších anglických školách, nikdy nezískal žádný titul. V roce 1818 se stal poslancem parlamentu za Marlborough, což bylo poměrně snadné, neboť toto volební město vlastnil jeho bratranec. Jako politik však naprosto zapadl a byl zřejmě velmi neoblíbený: během kampaně v roce 1832 byl i přes astronomické výdaje ve výši 20 000 liber (dnešních 1,6 milionu liber) na jednom ze shromáždění napaden a brutálně zbit. Po tomto politickém fiasku obrátil svou pozornost k armádě. Poháněn mladickým obdivem k Wellingtonově kavalérii u Waterloo, zformoval vlastní jezdecký oddíl, který měl potlačovat reformistické nepokoje v Northamptonshiru. Když se žádná „northamptonská hrozba“ nekonala, vstoupil k husarům. Během několika let si díky svému jmění doslova „koupil“ cestu z hodnosti poručíka až na generálporučíka a velitele 11. husarského pluku. Cestou si vysloužil vojenský soud za „zavrženíhodné chování“, propuštění z armády samotným králem Vilémem IV. a trestní stíhání za nelegální souboj. Všechny tyto skandály však dokázal díky rodinným konexím urovnat. Když byl konečně vyslán do Indie, trvala mu cesta k jeho jednotkám rok a půl – dorazil právě včas, aby si zastřílel na tygry, než byl pluk odvolán zpět do Anglie. Cardigan cestoval samostatně na své soukromé jachtě, neboť v roce 1837 zdědil hraběcí titul a s ním i obrovské jmění. Navzdory dlouhé politické kariéře se Cardigan proslavil hlavně vedením Útoku lehké brigády v bitvě u Balaklavy. Ačkoliv se šířily zvěsti, že v bitvě vůbec nebyl, zdá se, že útok skutečně vedl, a to přímo v čele. Ať už měl jakékoli vady, disponoval onou zvláštní osobní odvahou, která pramenila z neotřesitelné jistoty, že se ho svět neodváží ani dotknout. Po válce se vrátil do Anglie, kde v důchodu horlivě bojoval proti politickým reformám a za uznání vlastních hrdinských činů na Krymu. Nutno dodat, že věnoval značné částky na charitativní účely pro veterány a na sklonku života podpořil volební reformu z roku 1867. Protože však tento zákon sloužil především k upevnění dominance vyšších vrstev v Dolní sněmovně, šlo spíše o aristokratický kalkul než o náhlé osvícení mysli. Smrt V roce 1868 se Brudenell zapletl do spiknutí s Crawfordem Starrickem s cílem zavraždit premiéra Benjamina Disraeliho, neboť odmítal přijetí zákona o korupčních praktikách. Jacob Frye jeho pokusy o atentát zmařil a vydal se do parlamentu, aby skoncoval se samotným Brudenellem. Frye se do jeho blízkosti dostal díky lsti a tajnému heslu „Balaclava“. Tiše zlikvidoval stráž u dveří a připlížil se k Brudenellovi, když stál zády ke dveřím u svého stolu. Jedním rychlým pohybem mu prořízl hrdlo. Smrtelně zraněný Brudenell se do posledního dechu snažil hájit svou pověst. Jeho poslední slova zněla: „Ať žije královna Viktorie a 11. husarský pluk!“ Odkaz: Svetr, který změnil módu Ačkoliv byl Lord Cardigan kontroverzní postavou a vojenským velitelem pochybného úsudku, jeho jméno dnes zná celý svět z úplně jiného důvodu. Právě po něm je pojmenován cardigan – pletený svetr s propínáním vpředu. Během mrazivé krymské kampaně si Lord Cardigan a jeho důstojníci začali oblékat vlněné vesty a kabátky s otevřeným předním dílem, aby jim pod těsnými uniformami nebylo chladno, a přitom si nepoškodili své pečlivě upravené účesy a vysoké límce. Po návratu „hrdinů“ z Krymu se tento praktický kus oděvu stal v Británii módním hitem. Původně šlo o součást vojenské výbavy, ale díky Cardiganově zálibě v luxusu a eleganci se svetr brzy rozšířil do šatníků civilní smetánky. Je ironií dějin, že muž, který toužil po slávě na bitevním poli, je dnes připomínán hlavně díky pohodlnému kusu pleteného oblečení. Strategická katastrofa u Balaklavy Útok lehké brigády, který Cardigan vedl, vstoupil do dějin jako jeden z největších vojenských omylů v historii britského válečnictví. Kvůli zmateným rozkazům a osobním sporům mezi Cardiganem a jeho nadřízeným (který byl shodou okolností jeho švagrem, Lordem Lucanem), byla lehká jízda vyslána do přímé palby ruského dělostřelectva v údolí, kterému se později říkalo „Údolí smrti“. Zatímco Cardigan cválal vpřed s neochvějným klidem, jeho muži byli decimováni z obou stran. Ze zhruba 670 jezdců bylo během několika minut zabito, zraněno nebo zajato přes 270 mužů. Samotný Cardigan údajně po dosažení ruských pozic prostě otočil koně a v klidu odcválal zpět, aniž by se zajímal o osud svých přeživších vojáků, načež se odešel navečeřet na svou jachtu a zapít „bitvu“ šampaňským. Život v neustálém konfliktu Cardiganova osobnost byla směsicí bezmezné arogance a extrémní pedantnosti. Jako velitel 11. husarského pluku utratil z vlastní kapsy přes 10 000 liber ročně (což byl tehdy královský majetek), aby své muže oblékl do nejdražších a nejtěsnějších uniforem té doby, včetně pověstných „třešňových“ rajtorek. Vyžadoval absolutní disciplínu, ale sám se pravidly řídil jen tehdy, když se mu to hodilo. Jeho spory s podřízenými byly legendární. Známý je „incident s černou lahví“, kdy nechal zatknout důstojníka jen proto, že si na jídelní stůl dovolil postavit víno v tmavé láhvi místo v křišťálovém karafátu. Tyto malicherné spory, které často končily u soudu nebo soubojem, z něj udělaly terč pro tehdejší bulvární tisk a karikaturisty, kteří v něm viděli ztělesnění všeho špatného na tehdejším systému prodejných vojenských hodností.

Další informace: 119. pěší pluk Kolomon.