Eivor Wolf Kissed

Eivor Vlkem Políbený Eivor Vlkem Políbený (narozen 847) byl legendární norský vikingský válečník, objevitel a vůdce sklonku 9. století. Narodil se v klanu Havranů ve Fornburgu v malém království Rogaland. Již v mladém věku osiřel a byl adoptován králem Styrbjornem z Rogalandu, čímž vyrůstal jako mladší bratr Sigurda Styrbjornsona. V roce 872, hnáni nekonečnými válkami a ubývajícími zdroji v Norsku, se Eivor a Sigurd rozhodli vést klan Havranů na migraci z jižního Norska do bývalého anglosaského království Mercie ve střední Anglii. Na začátku roku 873 založili na řece Nene (v dnešním Northamptonshiru) osadu Ravensthorpe. Eivor spravoval osadu během Sigurdových častých cest a budoval spojenectví se saskými i dánskými vládci po celé Anglii. Jeho cílem bylo pacifikovat ostrov a učinit jej bezpečným pro severské osídlení. Mezi jeho nejmocnější spojence patřili synové Ragnara Lodbroka a proslulý vojevůdce Guthrum. Eivor se proslavil jako „tvůrce králů“, který pomohl dosadit na trůny Ceolwulfa II. v Mercii, Oswalda ve Východní Anglii a Viliho Hemmingssona v Hellirborgu, zatímco sesazoval rivaly jako Burgreda z Mercie či Ricsigeho z Northumbrie. V roce 877 se stal jarlem Ravensthorpe poté, co Sigurd dobrovolně abdikoval v jeho prospěch. V lednu 878 Eivor dokončil pacifikaci Anglie účastí na Guthrumově invazi do Wessexu a vyhnáním krále Alfréda Velikého do exilu po nákladné bitvě u Chippenhamu. Životopis Raný život a masakr ve Fornburgu Eivor se narodil roku 847 jako syn Varina a Rosty. Když mu bylo devět let, jeho život se navždy změnil. Během hostiny ve Fornburgu zaútočil na město Kjotve Krutý, král Agderu. Eivorův otec Varin se vzdal a nechal se popravit v naději, že zachrání svůj lid, ale Kjotve dohodu porušil a zmasakroval i Eivorovu matku. Eivor při útěku na koni spadl do zamrzlého jezera, kde ho napadli vlci. Přežil jen díky zásahu havranů, což mu vyneslo přezdívku „Vlkem Políbený“. Cesta za pomstou a setkání se Skrytými Po letech v pěstounské péči u krále Styrbjorna se Eivorovi konečně podařilo vystopovat Kjotveho. Při svém pátrání získal zpět otcovu sekeru a v souboji Kjotveho zabil. Právě v této době se do Norska vrátil Sigurd z dalekých cest a přivedl s sebou dva cizince z východu – Basima a Hythama, členy bratrstva Skrytých. Ti darovali Eivorovi skrytou čepel, kterou si však Eivor, navzdory tradicím, připnul na vnější stranu předloktí. Odchod do Anglie Když se norský král Harald Světlovlasý rozhodl sjednotit zemi pod svou jedinou vládu, Sigurd a Eivor odmítli sklonit koleno. Místo aby sloužili novému králi, rozhodli se hledat svobodu a slávu v Anglii. Navzdory protestům krále Styrbjorna naložili své dlouhé lodě a vyrazili vstříc neznámým břehům Mercie, kde položili základy nového domova – Ravensthorpe. Další kapitoly Eivorova osudu Vztah s Isu a božské vize Eivorův život nebyl jen o oceli a dobývání, ale byl hluboce propleten s nadpřirozenem. Skrze vize vyvolané vědmou Valkou navštěvoval v duchu Asgard a Jotunheim, kde prožíval vzpomínky samotného Ódina (Haviho). Postupně zjišťoval, že on sám je reinkarnací (mudrcem) severského nejvyššího boha, což vysvětlovalo jeho neobyčejné schopnosti a znamení na krku. Tento vnitřní boj mezi jeho lidskou identitou a božským dědictvím definoval jeho pozdní léta, kdy se musel rozhodnout, zda přijme osud předurčený starými bohy, nebo si vybojuje vlastní cestu jako člověk. Bitva o duši Sigurda Vztah se Sigurdem prošel těžkou zkouškou, když Sigurd začal podléhat vlivu Basima a věřit ve své vlastní božství. Poté, co byl Sigurd mučen a přišel o ruku v zajetí u Fulke, se z něj stal zlomený a posedlý muž. Eivor musel prokázat neuvěřitelnou trpělivost a věrnost, aby svého bratra přivedl zpět z temnoty. Jejich společná cesta nakonec vedla zpět do mrazivého Norska, do prastaré síně ukrývající technologické zázraky rasy Isu, kde Eivor definitivně odmítl sliby falešné nesmrtelnosti výměnou za skutečný život se svou klanovou rodinou. Expanze do Irska a Francie Po upevnění moci v Anglii se Eivorův věhlas rozšířil i za moře. Na pozvání svého bratrance Barida odcestoval do Irska, kde pomáhal sjednotit zemi pod králem Flannem Sinnou a čelil kultu Dětí Danu. Později byl zatažen do konfliktů ve Francii, kde se zúčastnil obléhání Paříže. Zde čelil šílenství krále Karla Tlustého a musel balancovat na hraně mezi ochranou svých lidí a politickými intrikami franských šlechticů, čímž dokázal, že je stejně obratným diplomatem jako válečníkem. Poslední cesta na západ Ve stáří se Eivor rozhodl opustit Ravensthorpe, který pod jeho vedením rozkvetl v mocné centrum obchodu a kultury. Cítil volání neznámých krajin a snad i potřebu najít klid pro svou neklidnou duši, která nesla břemeno vzpomínek na dvě existence. Odplul na západ do Vinlandu (dnešní Severní Amerika), kde strávil poslední dny svého života v rozjímání a v souladu s přírodou. Jeho hrob v Massachusetts zůstal po staletí skrytým tajemstvím, dokud nebyl v moderní době objeven, což umožnilo skrze technologii Animus znovu prožít jeho neuvěřitelnou ságu.

Další informace: 101. livonský pěší pluk, 10. kansaský pěší pluk.