Friedrich Wilhelm z Brunšviku-Wolfenbüttelu

Friedrich Wilhelm z Brunšviku-Wolfenbüttelu (9. října 1771 – 16. června 1815) byl vévoda z Brunšviku-Lüneburgu a princ z Brunšviku-Wolfenbüttelu od 16. října 1806 do 8. července 1807 (následovník Ferdinanda z Brunšviku) a vévoda z Brunšviku od 26. října 1813 do 16. června 1815 (předchůdce Karla II.).

Životopis

Friedrich Wilhelm se narodil 9. října 1771 v Braunschweigu, Brunšvik-Wolfenbüttel, Německo, jako čtvrtý syn prince Ferdinanda Brunšvického a bratranec a švagr britského prince regenta Jiřího IV. Během napoleonských válek sloužil v pruské armádě jako generálmajor a bojoval v bitvě u Jeny v roce 1806, v níž byl zabit jeho otec. Jelikož jeho nejstarší bratr zemřel bezdětný dva měsíce předtím a jeho další dva starší bratři byli duševně nezpůsobilí, Friedrich Wilhelm nastoupil na trůn vévodství Brunswick-Luneburg a Wolfenbüttel. V roce 1807 bylo jeho vévodství připojeno k Vestfálsku a on odešel do exilu v Bádensku. V roce 1809, na počátku války páté koalice, vytvořil Friedrich Wilhelm partyzánský sbor zvaný „Černí Brunšvičané“, jehož členové nosili černé uniformy na znamení smutku za svou okupovanou zemi. Friedrich Wilhelm zastavil své knížectví v Oelsu, aby mohl osobně financovat svůj sbor, a v srpnu 1809 na krátkou dobu znovu dobyl Braunschweig, než byl svým švagrem Georgem jmenován generálporučíkem britské armády. Jeho jednotky byly převzaty do britské armády a byly z velké části zničeny během války na Pyrenejském poloostrově, ale v prosinci 1813 byl znovu jmenován vévodou z Braunschweigu poté, co Prusko díky válce šesté koalice osvobodilo velkou část Německa od francouzské okupace. Friedrich Wilhelm shromáždil nové jednotky, aby pomohl vévodovi z Wellingtonu a Gebhardu von Blucherovi potlačit Napoleonovo znovuoživení v roce 1815, ale 16. června 1815 byl zastřelen v bitvě u Quatre Bras.

Další informace: 120. serpuchovský pěší pluk, 148. kaspický pěší pluk.