Geoffroy De Lyon

Geoffroy de Lyon Geoffroy de Lyon (narozen 1163) byl francouzský křižácký rytíř, který koncem 12. století sloužil v Jeruzalémském království a Antiochijském knížectví. Do Svaté země dorazil v roce 1187. Zpočátku se zavázal věrností jeruzalémskému králi Guyovi de Lusignan prostřednictvím jeho vazala, hraběte Joscelina III. z Edessy, později se však rozhodl sloužit Antiochii během jejích konfliktů s Arménským královstvím v Kilikii. Životopis Cesta do Svaté země Geoffroy de Lyon se narodil v Lyonu ve Francouzském království roku 1163 jako syn šlechtice. Absolvoval rytířský výcvik, ale jakožto otcův druhorozený syn neměl nárok na rodové dědictví. V roce 1187 se proto rozhodl „přijmout kříž“ a zbytek života zasvětit obraně křesťanské víry v Levantě. Z Itálie do Palestiny jej převezl pisánský kapitán Gentile Valier. Oba toužili spatřit zemi Ježíšova zrození, onu biblickou „zemi oplývající mlékem a strdím“. Dne 20. ledna 1187 jejich loď zakotvila u templářské výspy poblíž Akkonu. Zde se Geoffroy setkal s poutníkem Yvo Pascalem, který mu vykreslil neradostnou situaci v regionu. Po smrti králů Balduina IV. a jeho syna Balduina V. usedl na trůn Guy de Lusignan. Saladin a jeho „turečtí psi“ byli v pohybu a jejich nevyhnutelným cílem byl samotný Jeruzalém. Pascal Geoffroye zasvětil do historie vojenských řádů i taktiky obávaných tureckých jízdních lučištníků. Příjezd do Akkonu Geoffroy vjel do bran Akkonu na koni a s úžasem sledoval pestrou směsici poutníků, kněží, šlechticů a stráží. Cechmistr Guimart De Saint-Pierre ho však varoval, že Akkon je nejnebezpečnějším městem Svaté země s nejvyšším počtem útoků banditů. Na místním hradě se Geoffroy setkal s hrabětem Joscelinem III. z Edessy a nabídl své služby Jeruzalémskému království. Joscelin souhlasil s podmínkou, že bude králi Guyovi sloužit nejméně jeden měsíc. Poutě a první bitvy Před nástupem do služby se Geoffroy vydal na cestu po svatých místech. V Nazaretu uctil památku patriarchy Herakleia, navštívil Caesareu Maritimu a starobylý přístav Jaffa. V Jeruzalémě stanul u Davidovy věže a navštívil Západní zeď. Jeho první vojenské zkušenosti na sebe nenechaly dlouho čekat. William IV. ze Saint-Omer jej pověřil dopadením zločince Raurquea ze Suny, kterého Geoffroy v souboji zabil. Následně zlikvidoval saracénského banditu Humaidaana al-Radwana. 24. ledna 1187 se náhodou připletl k bitvě mezi Jaffou a Lyddou, kde se připojil k vojsku Geoffroye I. z Lusignanu. Přestože byl v boji zraněn, zúčastnil se vítězného útoku, který rozprášil saracénské síly al-Kamila. Po sérii menších potyček a nešťastném zajetí franskými zběhy, při kterém ztratil své nejvěrnější druhy, musel Geoffroy svou družinu vybudovat od nuly. Při svých cestách se setkal s vlivnými osobnostmi té doby, včetně královny Marie Komneny či velmistra templářů Gerarda de Ridefort, kterého dostihl až během tažení v Kilikii. Služba v Antiochii Poté, co doručil důležité listy velmistru Ridefortovi a Robertu de Sablé, si Geoffroy všiml shromažďování antiochijského vojska. Protože jeho měsíční závazek králi Guyovi vypršel, nabídl svůj meč knížeti Bohemundovi III. Ten jej přijal do svých služeb a Geoffroy se záhy vyznamenal při obléhání Ayasu, kde vlastnoručně pobil poslední obránce města. Krvavý rok 1187 a bitva u Hattínu Když se na jaře roku 1187 situace v Palestině vyhrotila, Geoffroy se nacházel na rozmezí mezi službou v Antiochii a věrností k Jeruzalému. Podle dochovaných svědectví se jako řadový rytíř účastnil osudného tažení, které vyvrcholilo bitvou u Hattínu. Ačkoliv většina křesťanského vojska byla pobita nebo zajata, Geoffroyovi se díky jeho zkušenostem z antiochijských pohraničních válek podařilo z obklíčení probít spolu s oddíly Baliana z Ibelinu. Tato zkušenost, kdy viděl zkázu pravého kříže, hluboce poznamenala jeho další postoj k válce se Saladinem. Obrana Jeruzaléma a pád města Po katastrofě u Hattínu se Geoffroy stáhl do Jeruzaléma, kde pomáhal Balianovi organizovat zoufalou obranu Svatého města. Historické prameny naznačují, že to byl právě on, kdo dohlížel na narychlo pasované rytíře z řad měšťanů. Během obléhání velel obraně úseku poblíž brány svatého Štěpána. Po kapitulaci města v říjnu 1187 patřil k těm, kteří si museli vykoupit svobodu, aby nebyli prodáni do otroctví. Své poslední úspory prý věnoval na vykoupení chudých křesťanských vdov, čímž si vysloužil pověst milosrdného rytíře. Pozdní léta a Třetí křížová výprava S příchodem Třetí křížové výpravy a krále Richarda Lví srdce se Geoffroy de Lyon znovu chopil zbraně. Již ne jako ambiciózní mladík hledající slávu, ale jako zkušený stratég. Účastnil se obléhání Akkonu, města, kde jeho pouť kdysi začala. Jeho znalost místního terénu a arabských dialektů, které se za léta v Levantě naučil, z něj udělala cenného vyjednavače mezi křižáckým velením a místními emíry. Odkaz a zmizení v dějinách Poslední zmínky o Geoffroyovi pocházejí z roku 1193, krátce po uzavření míru mezi Richardem a Saladinem. Traduje se, že se vzdal svého rytířského titulu a dožil jako poustevník v jeskyních u hory Karmel, kde se věnoval modlitbám za padlé spolubojovníky. Jeho příběh zůstává symbolem druhé generace křižáků, kteří Svatou zemi nepovažovali jen za cíl výpravy, ale za svůj skutečný, byť neustále hořící domov.

Další informace: 143. pěší pluk Dorogobush, 12. dodatek.