George I Of Great Britain

Jiří I. Britský Jiří I. (narozen 28. května 1660 – zemřel 11. června 1727) byl prvním panovníkem z hannoverské dynastie, který vládl Velké Británii a Irsku. Před nástupem na britský trůn působil jako kurfiřt hannoverský v rámci Svaté říše římské. Životopis Mládí a rodina Georg Ludwig se narodil 28. května 1660 v Hannoveru jako nejstarší syn hannoverského kurfiřta Arnošta Augusta a jeho manželky Žofie Falcké, která byla vnučkou anglického krále Jakuba I. Stuartovce. Právě skrze svou matku byl Jiří potomkem rodu Stuartovců, což mu později otevřelo cestu k britskému trůnu. Vzdělání získal v Hannoveru a byl vychován v luteránské víře, která zůstala ústředním bodem jeho osobní i politické identity po celý život. Vzestup v Hannoveru Jiří nastoupil po svém otci jako hannoverský kurfiřt v roce 1698. Předtím zdědil části Brunšvicko-lüneburského vévodství po svých strýcích, čímž sjednotil rozsáhlá území pod svou vládu. V roce 1708 byl formálně potvrzen jako kníže-kurfiřt, jeden z devíti vyvolených, kteří měli právo volit císaře Svaté říše římské. Nástup na britský trůn Na základě zákona o nástupnictví (Act of Settlement 1701), který vyloučil katolíky z následnické linie, se Jiří stal nejbližším protestantským dědicem anglické koruny. Po smrti královny Anny v roce 1714 usedl na trůn jako Jiří I. V době jeho nástupu byla Británie zapletena do závěrečných let válek o španělské dědictví (1700–1714) proti Francii a Španělsku. Přestože byla jeho znalost britské politiky omezená a neuměl anglicky (mluvil pouze německy a trochu francouzsky), stal se hlavou mocného a rychle se modernizujícího království. Zahraniční politika a války o španělské dědictví Jiří I. zdědil zemi unavenou dlouhými válkami. Jeho vláda vyjednala mír s Francií a Španělskem, čímž pomohla ukončit války o španělské dědictví. Utrechtský mír (1713) a následné dohody potvrdily Filipa V. Španělského jako krále, pod podmínkou, že se vzdá nároků na francouzský trůn. Británie díky těmto dohodám získala územní i obchodní výhody, včetně Gibraltaru a Menorky. Konflikty se Španělskem a pirátství Během Jiřího vlády došlo k několika novým střetům se Španělskem, zejména během anglo-španělské války (1715–1722). Pozdější krátký konflikt v roce 1727 se týkal především snahy Španělska dobýt zpět Gibraltar. Významným úspěchem bylo také potlačení pirátství v Karibiku. Jiří I. vydal královské milosti pro piráty, kteří se vzdají, zatímco ti, kteří odmítli, byli neúprosně pronásledováni a popravováni. Tato politika, realizovaná guvernéry jako byl Woodes Rogers na Bahamách, fakticky ukončila tzv. „zlatý věk pirátství“. Smrt a následnictví Jiří I. zemřel na mrtvici 11. června 1727 během návštěvy svého rodného Hannoveru. Byl pohřben v tamním zámku Leineschloss. Na trůnu jej vystřídal jeho syn Jiří II. Rozšiřující souvislosti Vznik úřadu premiéra a "Jiřího éra" Vzhledem k tomu, že Jiří I. neovládal angličtinu a v britských vnitřních záležitostech se příliš nevyznal, přestal se účastnit zasedání kabinetu. Tento zdánlivě nezúčastněný přístup nečekaně změnil britskou ústavu. Moc se začala přesouvat do rukou ministrů, což vedlo k vzestupu Roberta Walpola, který je dnes považován za historicky prvního britského premiéra. Walpole dokázal obratně manévrovat mezi zájmy krále a parlamentu, čímž položil základy moderního parlamentarismu. Kulturní rozkvět a Georgiánský styl Ačkoliv byl král Jiří I. často vnímán jako strohý a německý "cizinec", jeho éra odstartovala období obrovského rozmachu architektury a umění, známé jako georgiánský styl. V Londýně začala vznikat symetrická náměstí s cihlovými domy, která dodnes definují tvář britské metropole. Král byl také milovníkem hudby; jeho dvorním skladatelem byl slavný Georg Friedrich Händel, pro kterého Jiří (ještě v Hannoveru) pracoval a jehož Vodní hudba byla napsána právě k příležitosti královské plavby po Temži v roce 1717. Jižní mořská bublina: První velký finanční krach Jednou z největších zkoušek Jiřího vlády byla v roce 1720 finanční krize známá jako Jihomořská bublina. Společnost South Sea Company, která měla monopol na obchod s Jižní Amerikou, zažila raketový růst cen akcií následovaný drtivým krachem. Do skandálu byli zapleteni i mnozí královi ministři. Právě Robert Walpole tehdy zachránil reputaci královské rodiny a stabilizoval ekonomiku, čímž si zajistil svou dlouholetou dominantní pozici v politice. Osobní život a "Vězeň z Ahldenu" Soukromý život Jiřího I. byl poznamenán tragédií a skandálem. Jeho manželství s Žofií Doroteou z Celle skončilo katastrofálně poté, co byla odhalena její aféra se švédským hrabětem Königsmarckem. Král nechal manželství anulovat, hrabě záhadně zmizel (pravděpodobně byl zavražděn) a Žofie byla do konce života – celých 32 let – vězněna na zámku Ahlden. Tento chladný přístup k manželce přispěl k celoživotnímu napjatému vztahu a otevřenému nepřátelství mezi Jiřím I. a jeho synem, budoucím králem Jiřím II. Přehled nástupnictví Předchůdce Období vlády Nástupce Anna Stuartovna 1714–1727 Jiří II. Exportovat do Tabulek

Další informace: 113. illinoiský pěší pluk, 146. caricynský pěší pluk.