Giovanni Nicotera

Giovanni Nicotera (1828–1894) Giovanni Nicotera (9. září 1828 – 13. června 1894) byl prominentní politik italské „Historické levice“ (Sinistra storica). V letech 1870–1876 a 1882–1890 působil jako poslanec italské Poslanecké sněmovny. Dvakrát zastával klíčový post ministra vnitra: poprvé od 25. března 1876 do 26. prosince 1877 (kdy nastoupil po Girolamu Cantellim a vystřídal ho Francesco Crispi) a podruhé od 6. února 1891 do 15. května 1892 (po Crispim, následován Giovannim Giolittim). Biografie Giovanni Nicotera se narodil v Sambiase v Kalábrii (tedejší Království obojí Sicílie) v roce 1828. Již v mládí se aktivně zapojil do hnutí „Mladá Itálie“ Giuseppe Mazziniho. Účastnil se sicilské revoluce v roce 1848 i hrdinné obrany Říma v roce 1849. Později, v roce 1857, se připojil k neúspěšné expedici Carla Pisacaneho do Sapri. Po jejím krachu byl odsouzen k smrti, avšak díky zásahu britského ministra mu byl trest zmírněn. V roce 1860 se v Palermu připojil k Giuseppe Garibaldimu. Vedl brigádu, která měla vtrhnout do Papežského státu z Toskánska, ale jeho jednotka byla odzbrojena a rozpuštěna na příkaz hraběte Cavoura. V roce 1866 velel dobrovolnické brigádě ve válce proti Rakousku a o rok později znovu vpadl do Papežského státu, těsně před Garibaldiho porážkou v bitvě u Mentany. Během svého působení v parlamentu podporoval vojenské reformy. Jako ministr vnitra se proslavil tvrdým postupem proti kriminalitě na Sicílii. V listopadu 1877 slavnostně oznámil „totální porážku“ banditů, kteří terorizovali sicilský venkov od roku 1860. Mnohým mafiánům se však represe vyhnula, pokud disponovali patřičným politickým krytím. Existují silná podezření, že Nicotera získával od mafie politickou podporu výměnou za to, že jí umožnil přežít. Zemřel v roce 1894. Rozšíření: Politický vzestup a „Transformismus“ Nicoterův nástup do úřadu ministra vnitra v roce 1876 znamenal historický zlom, známý jako „parlamentní revoluce“. Bylo to poprvé od sjednocení Itálie, kdy se moci chopila levice. Nicotera byl mistrem politického vyjednávání a pragmatismu. Ačkoliv začínal jako radikální revolucionář a republikán, postupem času se přiklonil k monarchii a stal se jedním z architektů tzv. transformismu – politiky vytváření pružných vládních koalic, které často stíraly rozdíly mezi pravicí a levicí výměnou za lokální výhody a ústupky. Kontroverze a vztah s jižní Itálií Jeho působení na ministerstvu vnitra bylo poznamenáno snahou o centralizaci moci a pacifikaci neklidného jihu. Nicotera pochopil, že k ovládnutí Mezzogiorna (jižní Itálie) nepotřebuje pouze armádu, ale i loajalitu místních elit. Právě zde se rodila problematická symbióza mezi státem a organizovaným zločinem. Zatímco drobní loupežníci a neorganizovaní bandité byli nemilosrdně likvidováni, struktury, které dnes známe jako mafii, se dokázaly adaptovat a integrovat do volebního systému jako zprostředkovatelé hlasů pro vládní kandidáty. Železná pěst a cenzura Jako ministr vnitra Nicotera neváhal používat autoritářské metody. Byl známý tím, že nechal zakazovat opoziční noviny a potlačovat dělnické stávky. Jeho styl vládnutí byl předzvěstí pozdějšího silového realismu Francesca Crispiho. Nicotera věřil, že mladý italský stát potřebuje k přežití především pořádek a stabilitu, i kdyby to mělo být za cenu omezení některých občanských svobod, které jako mladý revolucionář kdysi prosazoval na barikádách. Odkaz v italských dějinách Dnes je Giovanni Nicotera vnímán jako rozporuplná postava, která zosobňuje přerod italského risorgimenta v reálnou politiku nového státu. Na jedné straně stál u zrodu moderní italské správy a armády, na straně druhé je jeho jméno spojeno s počátky „systémové korupce“ a prorůstání politiky se zločinem na jihu země. Jeho rodné Sambiase (dnes součást Lamezia Terme) na něj však stále vzpomíná jako na jednoho z nejvýznamnějších rodáků, který dokázal ovlivňovat osud celé Itálie v jejích nejtěžších letech.

Další informace: 138. pěší pluk Bolchov, 13th Street.