Gonzalo Pizarro

Gonzalo Pizarro: Lev z Peru a hledač bájné skořice Gonzalo Pizarro (1510 – 10. dubna 1548) byl španělský conquistador, nevlastní bratr slavného dobyvatele Francisca Pizarra a Hernanda Pizarra. Zatímco Francisco se zapsal do dějin jako přemožitel Inků, Gonzalo se stal symbolem nezkrotné ambice, která nakonec vedla k jeho pádu. Životopis Gonzalo Pizarro se narodil v Trujillu ve Španělsku. Společně se svými bratry vstoupil do služeb krále Karla I. (známého také jako císař Karel V.) a asistoval Franciscovi při dobývání incké říše v Peru. Gonzalo se osvědčil jako tvrdý voják; potlačil povstání Manco Capaca II. poté, co incké síly uštědřily Španělům několik porážek. Jeho zlatá éra však narazila na odpor v roce 1537, kdy se z Chile vrátil zahořklý Diego de Almagro. Ten, zklamán tím, že na jihu nenašel žádné zlato, se rozhodl nárokovat území pro svého syna. Gonzalo a Hernando byli zajati při neúspěšném pokusu o obranu Cusca, ale v roce 1538 v bitvě u Las Salinas Pizarrové Almagrovu armádu drtivě porazili. Po boku odvážného objevitele Francisca de Orellany se Pizarro později vydal hledat legendární Eldorádo a "Zemi skořice" (La Canela). Po návratu do Peru v roce 1541 pokračoval v mocenských bojích a 16. září 1542 definitivně porazil vojska Almagra mladšího v bitvě u Chupas. V roce 1544 však císař Karel V. jmenoval Blasca Núñeze Velu novým místokrálem Peru a schválil "Nové zákony", které měly ukončit vykořisťování domorodých indiánů. Pizarra to rozzuřilo, neboť zákony ohrožovaly jeho bohatství a systém encomiendas. Jeho jméno se stalo bojovým pokřikem nespokojených dobyvatelů a 18. ledna 1546 byl místokrál Vela zabit v bitvě u Añaquita. Pizarro se chopil vlády nad Peru, ale císař vyslal nového vyjednavače, Pedra de la Gascu. Ten slíbil amnestii a zrušení nenáviděných zákonů, což způsobilo, že Pizzarovi muži začali hromadně dezertovat. 9. dubna 1548 v bitvě u Jaquijahuany zůstal Pizarro téměř sám. Byl poražen a přímo na bojišti sťat. Jeho bratr Hernando zemřel o desítky let později ve Španělsku v roce 1608 ve věku 100 let. Výprava do zeleného pekla Nejslavnější, byť tragickou kapitolou Gonzalova života, byla expedice za východní Andy v roce 1541. Pizarro shromáždil přes 200 Španělů a tisíce domorodých nosičů ve víře, že nalezne lesy plné vzácné skořice a bájná zlatá města. Místo toho narazili na neprostupnou džungli, nekonečné deště a hladomor. Tato výprava paradoxně vedla k prvnímu splutí Amazonky, když se Francisco de Orellana oddělil od hlavní skupiny, aby našel jídlo, a už se kvůli proudu nedokázal vrátit. Pizarro se musel s hrstkou přeživších probojovat zpět do Quita, přičemž jeho muži byli nuceni jíst vlastní psy a kůže ze sedel. Samozvaný král Peru Po vítězství u Añaquita se Gonzalo Pizarro nacházel na vrcholu moci. Mnozí z jeho přívrženců ho naléhavě povzbuzovali, aby se nechal korunovat králem Peru a definitivně se odtrhl od španělské koruny. Pizarro však váhal; ačkoliv byl rebelem proti královským úředníkům, v hloubi duše se stále považoval za věrného poddaného krále. Tato politická nerozhodnost mu poskytla jen dočasný triumf. Zatímco si užíval postavení v Limě, diplomacie Pedra de la Gascy tiše rozežírala základy jeho armády sliby a odpustky. Zrada u Jaquijahuany Konec Gonzala Pizarra nebyl ani tak vojenským selháním, jako spíše politickým kolapsem. U Jaquijahuany se obě armády rozvinuly k bitvě, ale k žádnému velkému střetu nedošlo. Jakmile zazněly první povely, Pizzarovi kapitáni a vojáci začali po skupinkách přebíhat na stranu královského vyslance Gascy. Traduje se, že když Pizarro viděl své vojsko mizet před očima, otočil se ke svému věrnému veliteli Carbajalovi a řekl: "Co budeme dělat, pane mistře?", na což Carbajal odpověděl: "Pane, necháme se zabít jako Římané." Pizarro se však nakonec rozhodl vzdát, aby zachoval zbytek své důstojnosti. Odkaz klanu Pizarrů Popravou Gonzala skončila faktická vláda bratří Pizarrů nad Peru. Jeho hlava byla vystavena v kleci v Limě jako varování všem, kteří by se chtěli vzepřít autoritě španělského monarchy. Přestože byl Gonzalo vnímán jako tyran a vzbouřenec, v očích mnoha pozdějších osadníků byl prvním, kdo se pokusil bránit zájmy "místních" (byť španělského původu) proti diktátu z dálné Evropy. Jeho smrt uzavřela éru divokých conquistadorů a otevřela cestu k pevné administrativní správě španělského impéria v Jižní Americe.

Další informace: 104. newyorský pěší pluk, 153. (8. durynská) pěchota.