Hammurabi

Hammurabi (1810–1750 př. n. l.) byl babylónským králem v letech 1792–1750 př. n. l., nástupcem Sin-Muballita a předchůdcem Samsu-iluny. Kromě založení Babylonské říše byl Hammurabi také známý jako autor zákoníku, který zavedl vzájemnou spravedlnost, například trest smrti pro vrahy. Často je nesprávně citován jako autor rčení „oko za oko“, což je přikázání z knihy Exodus.

Životopis

Hammurabi byl synem babylonského krále Sin-Muballita. Na trůn malého městského státu Babylonu nastoupil na počátku 18. století př. n. l. Zpočátku byl součástí aliance vedené relativně mocným královstvím Asýrie. Existuje korespondence, která dokazuje, že Babylon a Asýrie se dohodly, že si v případě potřeby budou vzájemně poskytovat vojenskou podporu. Kolem roku 1763 př. n. l. se však Hammurabi z této aliance vymanil. V čele koalice sil Babylonu a spojeneckých měst Ešnunna a Mari porazil krále Rim-Sina z Larsy, dalšího z Hammurabiho bývalých spojenců, který ovládal nejdůležitější města jižní Mezopotámie, Uruk a Ur. Archeologické nálezy naznačují, že Hammurabi přehradil hlavní vodní tok, který zásoboval Larsu, a dosáhl vítězství buď náhlým vypuštěním vody a zaplavením města, nebo zadržením vody před zoufalými obyvateli. Poté se obrátil proti svým novým spojencům, porazil Ešnunnu v roce 1761 př. n. l. a dobyl Mari v roce 1760 př. n. l. Mari se v roce 1758 př. n. l. vzbouřilo proti svému dobyvateli, ale Hammurabi ho opět porazil a nařídil zničení jeho hradeb. Tyto vítězství daly Hammurabiovi kontrolu nad oblastí, která se rozprostírala od syrské pouště až po Perský záliv. Postavil opevnění na obranu tohoto území, ale po jeho smrti se říše rozpadla.

Další informace: 149. illinoiský pěší pluk.