Hereward The Wake

Hereward the Wake: Poslední odpor Anglosasů Hereward the Wake (1035–1072) byl anglosaský šlechtic, který v roce 1070 stanul v čele zpočátku úspěšného, byť krátkého povstání proti normanským pánům v Anglii. Svůj odpor soustředil do oblasti East Anglie, kde se stal symbolem vzdoru proti Vilému Dobyvateli. Životopis Hereward se narodil roku 1035 v Bourne v hrabství Lincolnshire dánskému otci Asketilovi a anglosaské matce. Jako nižší šlechtic držel pozemky v Crowlandu, v srdci neprostupných bažin a mokřadů známých jako The Fens. V osmnácti letech byl však vyhoštěn za neposlušnost vůči otci a výtržnictví, za což ho král Eduard Vyznavač prohlásil za psance. Během svého exilu v Cornwallu, Irsku a Flandrech se vypracoval v úspěšného žoldnéře. Účastnil se tažení Balduina V. Flanderského v ústí řeky Šeldy, exceloval v turnajích v Cambrai a v Saint-Omer se oženil s galo-germánskou ženou. Do Anglie se vrátil v září 1067, krátce po Balduinově smrti, jen aby zjistil, že panství jeho otce zabrali Normani a uříznutá hlava jeho zavražděného bratra visí nad vchodem do rodného domu. Herewardova pomsta byla krvavá: překvapil skupinu hodujících Normanů, pobil je a jejich hlavy vystavil na stejném místě, kde visela hlava jeho bratra. Společně s Dány a s podporou hraběte Morcara z Northumbrie pak oblehl klášter na ostrově Ely. Povstalci těžili z výborných zásob, znalosti terénu a podpory místních. Král Vilém Dobyvatel se pokusil odpor zlomit stavbou kilometr dlouhé dřevěné rampy vedoucí k ostrovu. Ta se však pod náporem těžce obrněných Normanů zhroutila a mnozí z nich se pod váhou brnění utopili. Traduje se, že Vilém si poté povolal čarodějnici, aby rebely zastrašila kletbami, ale Hereward nechal rákosí i s věží, na níž čarodějnice stála, zapálit. Nakonec Normani uplatili místní mnichy, kteří je na ostrov dovedli tajnou stezkou. Povstání bylo potlačeno; Edwin z Mercie padl a Morcar byl uvězněn. Herewardovi se podařilo z vězení uniknout díky svým věrným a později se znovu oženil s ženou jménem Alftruda (jeho první žena Turfida odešla do kláštera). Protože od Viléma nikdy nedostal milost, odešel do exilu ve Skotsku. Mýtus a lidový hrdina Postava Herewarda se postupem času stala součástí anglického folklóru a v mnohém předznamenala legendu o Robinu Hoodovi. Jeho přídomek "the Wake" (česky Vstřícný, Bdělý či Procitnutý) mu byl pravděpodobně přisouzen až později, aby zdůraznil jeho neustálou ostražitost proti nepříteli. V lidovém podání není Hereward jen poraženým rebelem, ale taktickým géniem, který dokázal využít nehostinnou krajinu mokřadů k pokoření nejlepší armády tehdejší Evropy. Strategický význam mokřadů Oblast The Fens v 11. století nebyla jen souborem kaluží, ale labyrintem vodních cest, hlubokých bahnišť a hustého rákosí, který byl pro těžkou normanskou jízdu prakticky neprostupný. Herewardova schopnost operovat v tomto prostředí mu umožnila vést partyzánskou válku (tzv. "guerrilla warfare") dlouho poté, co zbytek Anglie padl do rukou Dobyvatele. Právě tato izolovanost ostrova Ely z něj učinila poslední baštu anglosaské svobody. Literární a kulturní odkaz V 19. století oživil Herewardův příběh spisovatel Charles Kingsley ve svém románu Hereward the Wake: Last of the English. Tato kniha zformovala moderní vnímání Herewarda jako národního hrdiny, který ztělesňuje "anglosaskou nezdolnost". Jeho příběh dodnes inspiruje historické romány i televizní zpracování, neboť v sobě snoubí osobní tragédii, rodinnou pomstu a hrdinný boj proti zdrcující přesile. Historický otisk v Lincolnshire Dodnes je Herewardova stopa v hrabství Lincolnshire velmi patrná. Od názvů místních škol a sportovních klubů až po "Hereward Way", dálkovou turistickou trasu, která kopíruje jeho předpokládaný pohyb mezi Peterborough a Ely. Ačkoliv byl jeho politický vliv po porážce u Ely minimální, jeho morální význam pro podmaněné obyvatelstvo byl nezměrný – dokázal, že "nepřemožitelní" Normani jsou zranitelní.

Další informace: 112th New York Infantry Regiment, 14th Indiana Infantry Regiment.