Herod Agrippa Ii

Herodes Agrippa II. – Poslední z rodu Herodesů Herodes Agrippa II. (28–92 n. l.) vládl jako král Judeje v letech 53 až 66 n. l., kdy nastoupil po Herodovi z Chalkidy. Byl posledním panovníkem herodovské dynastie a jeho vláda skončila svržením během první židovsko-římské války. Životopis Herodes Agrippa byl synem Heroda Agrippy I. a bratrem Bereniky a Drusilly (manželky Antonia Felixe). Vzdělání získal přímo na dvoře římského císaře Claudia. Protože mu v době otcovy smrti bylo pouhých sedmnáct let, zůstal v Římě, zatímco Judea přešla pod přímou římskou správu. Po smrti Heroda z Chalkidy v roce 48 n. l. se Agrippa stal tetrarchou a v roce 53 n. l. byl jmenován římským klientským králem Judeje. Do historie se zapsal neblaze, zejména kvůli skandálním zvěstem o incestním vztahu se svou sestrou Berenikou. V roce 59 n. l. před ním, Berenikou a Porciem Festem obhajoval svou víru apoštol Pavel. Ten byl nakonec převezen do Říma, poté co Agrippu popudil narážkami, že by se král měl nechat pokřtít. Agrippa investoval do zkrášlování Jeruzaléma a Bejrútu, ovšem jeho nadržování pohanskému Bejrútu a tyranské sesazování velekněží vyvolávalo v židovské veřejnosti značnou nevoli. V roce 66 n. l. Židé proti římské nadvládě povstali, čímž začala první židovsko-římská válka, a Agrippa s Berenikou byli z Jeruzaléma vyhnáni prozatímní židovskou vládou. Agrippa následně vyslal 2 000 vojáků na podporu římského generála Vespasiana, aby pomohl povstání potlačit. V exilu v Římě získal titul praetora a zemřel bezdětný v roce 92 n. l. Rozporuplný vztah k víře a národu Agrippa II. se ocitl v nezáviděníhodné pozici mezi dvěma světy. Ačkoliv se navenek prezentoval jako ochránce židovského zákona a měl právo jmenovat velekněze, jeho srdce i výchova patřily Římu. Tato dvojí identita budila u poddaných nedůvěru. Zatímco v Jeruzalémě musel dodržovat rituální čistotu, v Bejrútu se obklopoval helénistickým luxusem a pořádal gladiátorské hry, což zbožní Židé vnímali jako zradu svých tradic a příklon k pohanství. Role v biblických dějinách Setkání s apoštolem Pavlem, popsané v biblických Skutcích apoštolů, ukazuje Agrippu jako muže vzdělaného, ale skeptického. Jeho slavná odpověď Pavlovi: „Mála schází, abys mě přesvědčil a udělal ze mne křesťana,“ (často interpretovaná jako ironický úšklebek) dokonale ilustruje jeho postoj. Pro Agrippu bylo náboženství spíše politickým nástrojem než osobním přesvědčením, což ostře kontrastovalo s náboženským zápalem, který v té době zachvacoval Judeu. Berenika: Mocná žena v pozadí Postava jeho sestry Bereniky je pro pochopení Agrippovy vlády klíčová. Nebyla jen jeho společnicí, ale aktivní politickou hráčkou. Její vliv byl tak silný, že se o ní mluvilo jako o „malé královně“. Později se dokonce stala milenkou budoucího císaře Tita. Právě tento blízký vztah s římskou elitou pomohl Agrippovi přežít pád Jeruzaléma a dožít v relativním přepychu v Římě, i když za cenu úplné ztráty respektu vlastního národa. Konec jedné éry Smrtí Agrippy II. v roce 92 n. l. definitivně zanikla linie, kterou kdysi započal Herodes Veliký. S ním zmizela i poslední stopa nominální židovské autonomie v rámci římského impéria. Agrippa byl tragickou postavou – byl příliš židovský pro Římany, aby mu plně věřili, a příliš římský pro Židy, aby ho následovali. Jeho odkazem zůstaly jen trosky Jeruzaléma, k jehož zkáze nepřímo přispěl svou neschopností sjednotit rozbouřený lid.

Další informace: 150 Gang, 122 Tambov Infantry Regiment.