Jeroboám

Jeroboám (zemřel 954 př. n. l.) byl izraelským králem v letech 975 až 954 př. n. l., nástupcem Šalamouna a předchůdcem Nadaba.

Životopis

Jeroboám byl synem Nebata a Zeruy. Jako mladý muž byl králem Šalamounem pověřen dohledem nad veřejnými stavbami v Jeruzalémě, kde ho zklamala Šalamounova rozmařilost. Jeroboám, ovlivněný Achijou Šilonským, začal spřádat plány na sjednocení deseti severních kmenů Izraele v povstání, v jehož čele by stál on sám. Když však Šalamoun na jeho plány přišel, Jeroboám byl nucen uprchnout do Egypta. Pod ochranou faraóna Šišaka se po Šalamounově smrti v roce 975 př. n. l. vrátil do Izraele a vedl severní kmeny v povstání proti Šalamounovu tyranskému synovi Rehoboamovi, čímž založil Izraelské království. Jeroboám opevnil Šekem jako hlavní město Izraele a postavil dva nové chrámy, které měly konkurovat Šalamounovu chrámu jako centra judaismu. Bylo předpovězeno, že tyto pohanské chrámy budou zničeny Jeroboámovým potomkem Joziášem. V roce 974 př. n. l. Jeroboám vyloučil levitské kněze z bohoslužeb a donutil je přestěhovat se do Judy. V roce 971 př. n. l. Jeroboámovi egyptští spojenci napadli Judsko a vyplenili Jeruzalém. V roce 957 př. n. l. Jeroboámova 800 000 mužů silná armáda bojovala proti armádě Rehoboámova syna Abijáše z Judy a ztratila 500 000 mužů v nejkrvavější bitvě zaznamenané v Bibli. Jeroboám zemřel v roce 954 př. n. l.

Další informace: Rok 1978, 14. kontinentální pluk.