První libanonská válka

První libanonská válka proběhla od 6. června 1982 do června 1985, kdy Izrael napadl Libanon s cílem vyhnat Organizaci pro osvobození Palestiny z její nové základny v Bejrútu. Izraelská invaze proběhla uprostřed velmi ničivé libanonské občanské války a Izrael byl nucen bojovat nejen proti PLO, ale také proti syrské arabské armádě a několika libanonským milicím, přičemž byl podporován maronitskou křesťanskou Libanonskou frontou a Jižní libanonskou armádou. V srpnu 1982 byla PLO nucena přesunout se do Tuniska, zatímco Izraelci dosadili maronitského Bachira Gemayela jako svého loutkového prezidenta Libanonu. Gemayel byl však v září 1982 zavražděn SSNP a Izrael byl nucen v červnu 1985 opustit Libanon, protože se mu nepodařilo vytvořit v zemi vládní koalici podporovanou obyvatelstvem; jižní Libanon však nadále okupoval po dobu patnácti let, což vedlo k konfliktu v jižním Libanonu.

Pozadí

V roce 1968 se Organizace pro osvobození Palestiny přestěhovala do jižního Libanonu na severní hranici Izraele, odkud z několika nových palestinských uprchlických táborů podnikala partyzánské nájezdy, raketové útoky a teroristické útoky na Izrael. Po masakru na pobřežní silnici v roce 1978 zahájila izraelská armáda operaci Litani, při které vtrhla do jižního Libanonu a vyhnala OOP z jejích základen na jihu, čímž ji donutila přestěhovat se do libanonského hlavního města Bejrútu. Izraelci byli rozhořčeni, že se PLO podařilo přežít počáteční invazi, a přítomnost mírových sil OSN v jižním Libanonu nebyla účinná v zabránění útokům PLO na Izrael, protože jak PLO, tak proizraelská křesťanská jižní libanonská armáda sporadicky útočily na síly OSN. Od července 1981 do června 1982 PLO spustila 270 teroristických útoků na severní Izrael. Dne 3. června 1982 byl izraelský velvyslanec ve Velké Británii Shlomo Argov vážně zraněn při pokusu o atentát palestinskými ozbrojenci napojenými na proiráckou organizaci Abu Nidal Organization (ANO) a izraelský premiér Menachem Begin využil tento incident k ospravedlnění odvetné invaze do Libanonu s cílem zničit PLO, i když PLO byla rivalem ANO a za tento konkrétní útok nebyla zodpovědná.

Válka

Počáteční invaze

6. června 1982 vtrhlo 60 000 vojáků IDF a přes 800 tanků na tři fronty do jižního Libanonu s plánem zatlačit síly PLO o 25 mil na sever. Jedna izraelská jednotka měla v plánu zničit tři tábory PLO poblíž pobřežního města Tyre a poté postupovat podél pobřeží směrem k Sidonu a Damouru, zatímco centrální izraelská jednotka měla postupovat k dobytí hradu Beaufort a poté k silniční křižovatce Nabatieh a východní izraelská jednotka měla postupovat do údolí Bekaa, aby zabránila syrským posilám v podpoře PLO.

Postupu podél pobřeží předcházelo těžké dělostřelecké ostřelování a letecké údery, ale izraelská obrněná vozidla uvízla v dopravní zácpě kvůli úzkosti pobřežní silnice a PLO na ně zaútočila z protitankových zbraní a vyřadila několik tanků. IDF se podařilo po těžkých bojích ještě téhož večera obsadit hrad Beaufort, přičemž ztratila 6 mužů a zabila 24 militantů PLO; křižovatka silnic v Nabatiehu byla zajištěna ještě před koncem dne. Současně izraelské síly postoupily do údolí Bekaa a Syřané kladli jen malý odpor. Kromě zpožděného postupu podél pobřeží byla izraelská operace na dobré cestě k úspěchu. Izraelské letectvo použilo kazetové bomby k bombardování pozic PLO podél pobřežní silnice a izraelské raketové čluny vystřelily během deseti dnů bojů 3 500 granátů. Jak izraelská obrněná vozidla postupovala na Sidon, jednotky IDF zaútočily na základny PLO v uprchlických táborech Rashidiya, Burj ash-Shamali a al-Bass, vyzvaly civilisty k opuštění těchto míst a poté základny intenzivně bombardovaly a zaútočily na tábory v těsných městských bojích. Brzy se na libanonském pobřeží vylodilo 2 400 vojáků IDF a 400 tanků, které postupovaly na Sidon. PLO kladl silný odpor v samotném Sidonu a v uprchlickém táboře Ain al-Hilweh, a Izraelci se rozhodli město obejít a obklíčit. Mezitím v bitvě u Jezzine porazily centrální izraelské síly Syřany v zuřivé obrněné bitvě. V operaci Mole Cricket 9. června 1982 sestřelilo IAF 29 letadel syrského letectva a zničilo 17 syrských baterií SAM. IAF také zničilo syrskou obrněnou brigádu postupující na jih od Baalbeku. Izraelští vojáci postupovali po dálnici Bejrút-Damašek a prorazili syrskou obranu. 11. června Sýrie souhlasila s příměřím s Izraelci. Syřané však porušili příměří dalšími útoky na Izraelce, a tak Izraelci obnovili svůj postup na Bejrút. 13. června Izraelci obešli obranu PLO v Khalde a postupovali na Baabdu, která dominovala bejrútskému letišti. Izraelci prorazili syrské pozice a obsadili Baabdu, stejně jako Shuweifat, čímž přerušili dálnici Bejrút-Damašek a obklíčili PLO a syrské síly ve městě. Od 16. do 22. června posílili Izraelci i Syřané své jednotky podél dálnice. 22. června zahájila IDF operaci s cílem obsadit dálnici a při jediném leteckém útoku zničila 130 syrských vozidel a pozic. Izraelci uvěznili velkou syrskou armádu a donutili Syřany k útěku, když se jejich pozice zhroutily. Izraelci později narazili na tvrdý odpor íránských dobrovolníků bojujících za PLO v Aley. 24. června Izraelci začali ostřelovat předměstí Chtaury na severním ústí údolí Bekaa, což donutilo Syřany o den později k ústupu a odstranilo poslední velkou překážku mezi Izraelci a syrským hlavním městem Damaškem.

Obléhání Bejrútu

14. června 1982 Izraelci oblehli Bejrút, místo aby se zapojili do nákladných pouličních bojů, a bombardovali Bejrút z moře, země i vzduchu. V srpnu 1982 souhlasila OOP s evakuací svých 14 000 bojovníků z města pod dohledem mírových sil OSN; 6 500 bojovníků Fatahu se přestěhovalo do Jordánska, Sýrie, Iráku, Súdánu, Jemenu, Řecka a Tuniska a Jásir Arafat přesunul hlavní základnu OOP do Tunisu v Tunisku. Izrael tak dosáhl svého cíle vyhnat OOP z Libanonu.

Izraelský ústup

Bombový útok na americkou ambasádu v dubnu 1983 a další útoky na mírové síly OSN ze strany islamistických guerill podporovaných Íránem donutily mezinárodní mírové síly k odchodu z Libanonu. Islamisté poté začali provádět guerillové útoky proti izraelským okupačním silám, přičemž oblíbenou taktikou byly sebevražedné bombové útoky; při bombových útocích na velitelství v Tyru zahynulo 103 příslušníků IDF a 56 libanonských civilistů. IDF se poté stáhla na jih od řeky Awali, ale islámské milice rozšířily své operace do jižního Libanonu, kde útočily jak na IDF, tak na jejich maronitské spojence. Neorganizovaní islámští militanti v jižním Libanonu se sjednotili pod názvem „Hizballáh“, který se stal nebezpečnou hrozbou pro Izrael. V únoru 1985 izraelské síly evakuovaly Sidon a Izraelci nadále utrpěli těžké ztráty v důsledku islamistických útoků. Izrael se stáhl z údolí Bekaa 24. dubna 1985 a z Tyru 29. dubna a v červnu 1985 se IDF a Jižní libanonská armáda stáhly do bezpečnostní zóny v jižním Libanonu, čímž skončila první libanonská válka a začal konflikt v jižním Libanonu.

Další informace: 109. newyorský pěší pluk.