Ben Chifley

Joseph Benedict „Ben“ Chifley Joseph Benedict „Ben“ Chifley (22. září 1885 – 13. června 1951) byl australský státník a v pořadí 16. premiér Austrálie, který úřad zastával od 13. července 1945 do 19. prosince 1949. Ve funkci vystřídal Franka Fordea a jeho nástupcem se stal Robert Menzies. Byl klíčovou postavou Australské strany práce (Labor Party). Životopis Joseph Benedict Chifley se narodil v Bathurstu v Novém Jižním Walesu. Svou profesní dráhu zahájil jako strojvedoucí u železnice. V roce 1920 se stal členem státního výboru odborového svazu lokomotivních inženýrů. Po třech neúspěšných pokusech byl v roce 1928 konečně zvolen do Sněmovny reprezentantů jako kandidát Labouristů. V roce 1931 krátce působil jako ministr obrany, než v témže roce ztratil poslanecký mandát a vrátil se do lokální politiky v rodném Bathurstu. V roce 1935 zajistil Richard Casey jeho jmenování do královské komise pro měnové a bankovní systémy. Tato zkušenost mu umožnila proniknout do složitých mechanismů státních financí a utvrdila ho v přesvědčení o nutnosti znárodnění bankovnictví. Čas mimo parlament využil k obnově základních struktur Labouristické strany v Novém Jižním Walesu, což přineslo ovoce v roce 1941, kdy se během drtivého vítězství strany vrátil do parlamentních lavic. Navzdory obrovským nákladům na druhou světovou válku se mu ve funkci ministra financí (1941–1949) podařilo výrazně snížit zahraniční dluh Austrálie. V roce 1942 se stal také ministrem pro poválečnou obnovu, přičemž v tomto období vznikla řada sociálních koncepcí, které se po válce staly zákonem. Po smrti svého přítele Johna Curtina v roce 1945 převzal úřad premiéra. Podporoval ambiciózní imigrační politiku Arthura Calwella a v roce 1947 prosadil zákon o smírčím a rozhodčím řízení pro regulaci průmyslových sporů. Přestože podporoval výstavbu veřejného bydlení, jeho sociální politika byla spíše opatrná. Ovlivněn zkušeností z Velké hospodářské krize kladl stabilitu ekonomiky nad rozsáhlé sociální programy, jejichž zavádění bylo navíc ztíženo rostoucí inflací a silnou domácí poptávkou. Chifley usiloval o kontrolu nad australským finančním systémem, především skrze založení centrální banky. Když byly části tohoto záměru úspěšně napadeny u Nejvyššího soudu, odpověděl návrhem na úplné znárodnění všech bank. Tento dvouletý legislativní boj však skončil neúspěchem u australských i britských soudů. Kvůli odporu lékařů se mu nepodařilo prosadit ani národní zdravotní službu a v roce 1949 prohrál volby s Robertem Menziesem, mimo jiné kvůli své neústupné ekonomické politice (například trvání na přídělovém systému na benzin). Zemřel v Canbeře v roce 1951. Odkaz a politická vize Chifley je dodnes uctíván pro svou vizi „světla na kopci“ (Light on the Hill), což byl metaforický cíl jeho politiky – neustálé úsilí o zlepšení životních podmínek lidstva, nikoliv jen pro materiální prospěch, ale pro dosažení sociální spravedlnosti. Tento ideál se stal základním kamenem identity Australské strany práce a definoval poválečný australský reformismus, který kombinoval ekonomický pragmatismus s hlubokým sociálním cítěním. Jeho éra znamenala počátek moderní multikulturní Austrálie. Uvědomoval si, že po zkušenostech z války musí země „buď růst, nebo zaniknout“ (populate or perish). Masivní přistěhovalecký program, který inicioval, navždy změnil demografickou tvář kontinentu a položil základy pro dynamický hospodářský rozvoj v následujících desetiletích, čímž transformoval Austrálii z izolované britské výspy v moderní průmyslový stát. Z ekonomického hlediska byl Chifley zastáncem státního intervencionismu v klíčových odvětvích. I když jeho snaha o znárodnění bank narazila na ústavní bariéry, podařilo se mu položit základy pro velké infrastrukturní projekty, jako bylo hydroenergetické schéma Sněžných hor (Snowy Mountains Scheme). Tento projekt nebyl jen technickým divem, ale také symbolem národního sebevědomí a schopnosti státu řídit strategický rozvoj území. I přes volební porážku v roce 1949 zůstává Chifley vnímán jako jeden z nejintegritnějších australských lídrů. Jeho skromný původ, kdy se vypracoval z topiče na lokomotivě až do nejvyššího úřadu země, mu vysloužil přezdívku „Ben z lidu“. Jeho schopnost mluvit přímo k pracujícím, zatímco mistrně ovládal státní rozpočet, vytvořila standard pro budoucí generace politiků usilujících o stabilitu a národní prosperitu.

Další informace: 112. (4. bádenská) pěchota "Princ William".