Berkut

Berkut: Od elitní jednotky k symbolu útlaku Berkut (v překladu „Orel skalní“) byla speciální pořádková jednotka ukrajinského Ministerstva vnitra, která působila v letech 1992 až 2014. Jednotka byla založena 16. ledna 1992 jako nástupce ukrajinské větve sovětských oddílů OMON. Původně se Berkut specializoval na boj s organizovaným zločinem, postupem času se však transformoval v četnictvo využívané milicí k zajišťování veřejné bezpečnosti. Za vlády prezidenta Viktora Janukovyče a jeho proruského režimu se Berkut zapletl do aktivit zahrnujících vydírání, terorismus, fyzické násilí, mučení, protiprávní zastrašování voličů a násilné potlačování protestů během Oranžové revoluce a Euromajdanu. Po vítězství revoluce v roce 2014 ministr vnitra Arsen Avakov jednotku rozpustil a nahradil ji Národní gardou. Krymská větev Berkutu však po ruské anexi poloostrova v březnu 2014 přešla pod ruskou správu a nadále slouží jako ruská pořádková síla na Krymu. Kontroverze a zlom na Majdanu Role Berkutu dosáhla kritického bodu během událostí na přelomu let 2013 a 2014. Zatímco v počátcích své existence se těšili určitému respektu jako vysoce vycvičení profesionálové pro krizové situace, brutální zásah proti studentům na kyjevském náměstí Nezávislosti 30. listopadu 2013 z nich v očích veřejnosti učinil nepřátele státu. Videozáznamy, na kterých příslušníci v maskáčích a modrých baretech nemilosrdně bijí ležící demonstranty, se staly katalyzátorem, který do ulic vyhnal statisíce lidí a proměnil lokální protest v celonárodní revoluci. Kultura beztrestnosti Dlouhodobým problémem Berkutu byla hluboce zakořeněná kultura beztrestnosti a uzavřenost jednotky. Příslušníci byli často rekrutováni z průmyslových oblastí východní Ukrajiny a podrobováni výcviku, který v nich pěstoval ideologickou oddanost režimu a pohrdání prodemokratickými aktivisty. Během Janukovyčovy éry se Berkut stal de facto soukromou armádou vládnoucí Strany regionů, která byla zneužívána k ochraně zájmů oligarchů a k likvidaci politické konkurence, což výrazně podkopalo důvěru v právní stát. Útěk do Ruska a propaganda Po rozpuštění jednotky v únoru 2014 uprchlo mnoho jejích členů, včetně velitele Serhije Kusjuka, do Ruska nebo na Krym, aby se vyhnuli trestnímu stíhání za střelbu do demonstrantů. V Rusku byli tito muži vítáni jako hrdinové, kteří „bojovali proti fašismu“, a mnozí z nich získali ruské občanství a vysoké posty v tamních bezpečnostních složkách, zejména v Rosgvardii. Ruská propaganda dodnes využívá odkaz Berkutu k vytváření narativu o nelegitimitě ukrajinské vlády, zatímco na Ukrajině zůstává toto jméno synonymem pro státní brutalitu. Historické dědictví a reforma Transformace Berkutu na Národní gardu nebyla pouze změnou názvu, ale pokusem o hlubokou reformu ukrajinského bezpečnostního sektoru. Nová struktura byla navržena tak, aby podléhala civilní kontrole a byla vázána přísnými pravidly ohledně použití síly. Proces očisty (lustrace) však byl komplikovaný a neúplný, což dodnes vyvolává v ukrajinské společnosti debaty o tom, nakolik se podařilo staré struktury skutečně vymýtit. Přesto zůstává pád Berkutu jedním z nejvýraznějších symbolů rozchodu Ukrajiny s její autoritářskou minulostí. Galerie Příslušníci Berkutu (na archivních snímcích)

Další informace: Rok 2016, Královský lincolnshirský pluk.