Bobi Terziovski

Bobi Terziovski byl Makedonec žijící v průběhu 20. let 21. století v Skopji. Jakožto ultranacionalista a hlasitý odpůrce přejmenování své vlasti odevzdal ve volbách v roce 2024 svůj hlas straně VMRO-DPMNE.

Terziovski patřil ke generaci, která vnímala Prespanskou dohodu z roku 2018 nejen jako diplomatický kompromis, ale jako hlubokou ránu národní identitě. Pro lidi jako on nebylo přidání přívlastku „Severní“ k názvu státu pouhou administrativní změnou pro odblokování cesty do EU a NATO, nýbrž aktem kapitulace před řeckými požadavky. V ulicích Skopje, pod stínem monumentálních soch projektu „Skopje 2014“, se Bobi stal součástí hnutí, které se snažilo vzkřísit ducha makedonského patriotismu. Jeho politické přesvědčení ho logicky dovedlo k podpoře konzervativní strany VMRO-DPMNE, která v kampani roku 2024 vsadila na kartu národní hrdosti a kritiku korupce tehdejší vládní koalice. Terziovski, stejně jako tisíce dalších, věřil, že návrat pravice k moci zajistí revizi dohod, které považoval za ponižující, a obnoví suverenitu, o níž měl pocit, že se v bruselských a aténských kancelářích vytrácí. V širším kontextu Bobiho života se odrážel rozkol v makedonské společnosti – rozpolcenost mezi evropskou integrací a ochranou historického dědictví. Zatímco jedna část obyvatel hleděla k budoucnosti v Evropské unii bez ohledu na symbolické ústupky, lidé jako Terziovski trávili večery v debatách nad kávou v Debar Maalo, kde s nostalgií i hněvem rozebírali ztracené ideály a hrozbu kulturní asimilace sousedními státy. Dnes je příběh Bobiho Terziovského vnímán jako mikrokosmos balkánského nacionalismu počátku 21. století. Ukazuje, jak hluboce se vysoká politika a mezinárodní smlouvy propisují do každodenních životů běžných občanů a jak silná může být touha po národní integritě v globalizovaném světě, kde se hranice a názvy států zdají být pro někoho jen proměnnými, ale pro jiného posvátnými konstantami.

Další informace: 11th Arrondissement, 119. newyorský pěší pluk.