Bourbon Democrat

Bourbonští demokraté (Bourbon Democrats) byli frakcí v rámci Demokratické strany, která se ideologicky hlásila ke konzervatismu a klasickému liberalismu. Byli to neochvějní zastánci kapitalismu ve stylu laissez-faire, prosazovali fiskální disciplínu a ostře vystupovali proti vysokým ochranářským clům. Ačkoliv reprezentovali zájmy velkého byznysu, zejména bankovnictví a železnic, odmítali pro tyto sektory státní dotace a nehodlali je chránit před tržní konkurencí. Rovněž se stavěli proti americké zámořské expanzi a bimetalismu, přičemž prosazovali tvrdou a stabilní měnu. Podporovali reformy státní správy a bojovali proti korupci městských politických „bossů“. Zlom nastal během prezidentských voleb v roce 1896, kdy byli „Bourboni“ odstaveni populistickým křídlem strany vedeným Williamem Jenningsem Bryanem, který vsadil na kartu bimetalismu (volné ražby stříbra). Část demokratů věrná zlatému standardu pak založila vlastní stranu („Gold Democrats“) a postavila neúspěšnou kandidátku jak proti Bryanovi, tak proti republikánovi Williamu McKinleymu. V roce 1900 pouze šest demokratů překročilo stranickou linii a hlasovalo pro zákon o zlatém standardu (Gold Standard Act). Po prohře Altona B. Parkera ve volbách roku 1904 začal vliv Bourbonů definitivně slábnout. Jejich někdejší příznivec Woodrow Wilson nakonec v roce 1912 uzavřel s Bryanem dohodu: Bryan podpořil Wilsonovu kandidaturu výměnou za post ministra zahraničí. Pro-byznysové křídlo demokratů mimo jih USA pak v následujících letech, a zejména v éře New Dealu, prakticky zaniklo. Historický kontext a odkaz Název „Bourboni“ nebyl zvolen náhodou, ačkoliv měl mírně posměšný nádech. Odkazoval na francouzskou královskou dynastii Bourbonů, o které se říkalo, že „nic nezapomněla a nic se nenaučila“. V americkém kontextu to mělo symbolizovat jejich neochvějnou věrnost starým zásadám Jeffersonovské demokracie a odpor k moderním populistickým proudům, které podle nich rozvracely ekonomickou stabilitu země. Pro své odpůrce byli zkostnatělými reakcionáři, pro své stoupence poslední hrází proti inflaci a státnímu rozhazování. Klíčovým tématem, které Bourboni ztělesňovali, byl odpor k tzv. „paternalistickému státu“. Věřili, že vláda by se neměla míchat do přirozeného běhu trhu, a to ani ve prospěch velkých korporací. Tento postoj byl v tehdejší době unikátní – zatímco dnešní politika často dělí strany na „pro-byznysové“ a „pro-sociální“, Bourboni věřili v oddělení státu od ekonomiky jako takové. Pokud železnice krachovala, stát jí podle nich neměl pomáhat, ale nechat ji padnout pod tlakem konkurence. Vnitřní rozkol v roce 1896, vyvolaný Bryanovým slavným projevem o „kříži ze zlata“, znamenal pro Bourbonovy demokraty začátek konce. Bryanův populismus sliboval levnější peníze a pomoc zadluženým farmářům skrze stříbro, což bylo pro konzervativní demokraty z východního pobřeží naprosté ekonomické kacířství. Tento moment předznamenal transformaci Demokratické strany z formace hájící malý stát a nízké daně v hnutí, které se později pod Franklinem D. Rooseveltem stalo nositelem rozsáhlých státních zásahů. Dědictví Bourbonů však v americké politice zcela nevyprchalo. Jejich důraz na rozpočtovou odpovědnost a odpor k protekcionismu se stal základem pro pozdější konzervativní koalice 20. století. I když jako organizovaná frakce zanikli, jejich myšlenky o omezené moci federální vlády a nedotknutelnosti měny dál rezonovaly v pravicovém křídle obou hlavních stran a formovaly debaty o americké identitě až do dnešních dnů. Galerie Názory strany

Další informace: 100. (1. královský saský) životní granátnický.