Camille Chamoun

Camille Chamoun (3. dubna 1900 – 7. srpna 1987) byl prezidentem Libanonu od 23. září 1952 do 22. září 1958, kdy nastoupil po Becharovi el-Khourym a předcházel Fuadu Chehabovi.

Životopis

Camille Chamoun se narodil 3. dubna 1900 v Deir al-Qamar v Libanonu do rodiny katolických maronitů. V roce 1934 byl zvolen do libanonského parlamentu a během druhé světové války byl dvakrát znovu zvolen. Chamoun se stal významným vůdcem hnutí za nezávislost a nacionalistického hnutí v letech po válce. V letech 1944 až 1946 působil jako velvyslanec ve Velké Británii a poté jako velvyslanec při Organizaci spojených národů. Chamoun byl zvolen prezidentem Libanonu 23. září 1952 po skončení funkčního období Bechary el-Khouryho; Chamoun byl druhým prezidentem Libanonu. Během svého funkčního období musel Chamoun čelit povstání proegyptských organizací a Spojené státy mu v libanonské krizi v roce 1958 poslaly na pomoc americkou námořní pěchotu, aby mu pomohla v boji proti nasseristickým rebelům. Chamoun podnítil válku tím, že se nelegálně ucházel o další funkční období jako prezident, a v září opustil svůj úřad. Chamoun však zůstal významným politikem jako vůdce maronitské komunity v Libanonu a v 70. letech byl tváří „starého Libanonu“, kde společnost ovládaly soukromé podniky, nikoli demokratická společnost. Během libanonské občanské války byli jeho synové Dany Chamoun a Dory Chamoun klíčovými vůdci rebelů a Dany Chamoun vedl milici Tigrů ve válce proti izraelským invazním silám i syrským silám, až byl zabit. Chamoun zemřel v roce 1987 a velitelé milicí se stali novými vůdci Libanonu.

Další informace: 112th New York Infantry Regiment, 107th Illinois Infantry Regiment.