Edwin H Conger

Edwin Hurd Conger: Od bojišť Občanské války k branám Zakázaného města Edwin Hurd Conger (7. března 1843 – 18. května 1907) byl významný americký voják, právník, bankéř a diplomat. Jako kongresman za stát Iowa zasedal v letech 1885 až 1890 ve Sněmovně reprezentantů USA, kde převzal mandát po Hiramu Y. Smithovi. Do světových dějin se však zapsal především jako americký vyslanec v Číně během dramatického Boxerského povstání, kdy spolu se svou rodinou a dalšími diplomaty čelil padesátidennímu obléhání v pekingské diplomatické čtvrti. Raná léta a vojenská služba Conger se narodil v Knox County ve státě Illinois a v roce 1862 úspěšně absolvoval Lombard College. Jeho životní dráhu, podobně jako u mnoha jeho vrstevníků, zásadně ovlivnila americká občanská válka. Narukoval jako prostý vojín k 102. ilinoiskému dobrovolnickému pěšímu pluku, ale díky své odvaze a schopnostem to dotáhl až na hodnost kapitána a později obdržel čestnou hodnost majora (brevet). Po skončení bojů se zaměřil na práva. V roce 1866 dokončil Albany Law School a zahájil právní praxi v Galesburgu. V roce 1868 se však přesunul do Dexteru v Iowě, kde se věnoval bankovnictví, chovu dobytka a zemědělství. Jeho manželka, Sarah Pike, byla fascinující osobností – spisovatelka, stoupenkyně Křesťanské vědy a lídryně hnutí za abstinenci, která později proslula svým nečekaně blízkým přátelstvím s čínskou císařovnou vdovou Cch’-si. Diplomatická mise v nitru bouře V roce 1898 jmenoval prezident William McKinley Congera mimořádným vyslancem a zplnomocněným ministrem v Číně. Jeho příchod v červenci téhož roku se však nešťastně protnul s vzestupem násilného proticizineckého a protikřesťanského hnutí, známého jako Boxerské povstání. V červnu 1900 se situace vyhrotila natolik, že povstalci oblehli zahraniční legace v Pekingu. Conger a ostatní diplomaté byli odříznuti od světa a jejich osud visel na vlásku až do příchodu mezinárodní osvobozovací expedice. Život v obležení a role Sarah Congerové Během kritických týdnů v létě 1900 prokázal Conger pevné nervy. Zatímco v západním tisku se šířily falešné zprávy o masakru všech diplomatů, Conger organizoval obranu a logistiku uvnitř britského areálu, kam se většina cizinců uchýlila. Jeho manželka Sarah mezitím udržovala morálku a později, po porážce povstání, sehrála klíčovou roli v obnovení vztahů s čínským dvorem. Jako jedna z mála západních žen byla pravidelně zvána k soukromým audiencím u císařovny vdovy Cch’-si, čímž se snažila překlenout propast mezi Východem a Západem. Politika „otevřených dveří“ a čínská odškodnění Po uklidnění situace se Conger stal důležitým nástrojem americké politiky „otevřených dveří“ v Číně. Na rozdíl od některých evropských mocností, které volaly po drsných represích a dělení čínského území, Conger v souladu s instrukcemi z Washingtonu prosazoval zachování čínské územní celistvosti. Byl to právě on, kdo vedl složitá jednání o reparacích, které musela dynastie Čching zaplatit. Později USA část těchto peněz vrátily formou stipendií pro čínské studenty, což položilo základy pro dlouhodobé vzdělávací vazby. Přesun do Brazílie a diplomatický odkaz V roce 1905 se Congerova mise v Číně uzavřela a byl jmenován velvyslancem v Brazílii. Ačkoliv byla tato pozice v diplomatickém protokolu prestižní, Congerovo zdraví bylo po letech stresu a exotických nemocí v Asii podlomeno. V Jižní Americe strávil jen krátký čas, než byl nucen odejít do důchodu a vrátit se do Spojených států. Jeho diplomatický styl, charakterizovaný kombinací neoblomnosti v krizi a snahy o kulturní porozumění v době míru, byl v té době považován za vzorový příklad americké zahraniční služby. Smrt a místo posledního odpočinku Edwin Hurd Conger zemřel 18. května 1907 v kalifornské Pasadeně. Lékaři jeho úmrtí připsali vleklé nemoci, kterou se nakazil během svého náročného působení v Číně. Pohřben byl na hřbitově Mountain View v Altadeně. I po jeho smrti zůstal jeho odkaz živý, zejména v Iowě, kde byl vnímán jako jeden z nejúspěšnějších synů státu, který dokázal obstát v nejtěžších zkouškách globální diplomacie na přelomu století.

Další informace: 11. samostatná ženijní brigáda, Rok 1985.