Frank B Kellogg

Frank Billings Kellogg: Strůjce míru, který chtěl postavit válku mimo zákon Frank Billings Kellogg (22. prosince 1856 – 21. prosince 1937) byl americký politik, který v letech 1917 až 1923 zastupoval stát Minnesota v Senátu USA za Republikánskou stranu. V úřadu senátora vystřídal Mosese E. Clappa a později jej nahradil Henrik Shipstead. Svou politickou kariéru korunoval jako ministr zahraničí USA (Secretary of State) v letech 1925 až 1929, kdy převzal žezlo po Charlesi Evansi Hughesovi a následně jej předal Henrymu L. Stimsonovi. Životopis a kariérní vzestup Frank Billings Kellogg se narodil roku 1856 v Potsdamu ve státě New York, ale již v roce 1865 se s rodinou přestěhoval na západ do Minnesoty. Právnickou praxi zahájil v Rochesteru v roce 1877. Na počátku 20. století si získal celonárodní renomé jako nekompromisní právník, když pro prezidenta Theodora Roosevelta úspěšně vedl federální antimonopolní procesy. Po svém šestiletém působení v Senátu (1917–1923) zamířil do nejvyšších pater diplomacie, kde v letech 1925 až 1929 řídil americkou zahraniční politiku. Jeho životním úspěchem se stal rok 1928, kdy s francouzským ministrem zahraničí Aristidem Briandem uzavřel tzv. Kellogg-Briandův pakt, ambiciózní pokus o postavení války mimo zákon. Za toto úsilí obdržel v roce 1929 Nobelovu cenu za mír. Zemřel v roce 1937, v předvečer konfliktu, kterému se snažil zabránit. Architekt protimonopolního tažení Předtím, než se stal diplomatem světového formátu, proslul Kellogg jako „bijec trustů“. V éře bouřlivého průmyslového rozvoje USA se nebál postavit gigantům své doby. Jeho nejslavnějším právním zářezem bylo vítězství nad společností Standard Oil v roce 1911, které vedlo k rozbití tohoto monopolu ovládaného rodinou Rockefellerů. Právě tato dravost a smysl pro spravedlnost mu později vynesly důvěru voličů i politických špiček ve Washingtonu. Kellogg-Briandův pakt: Sen o věčném míru Jako ministr zahraničí musel Kellogg manévrovat v izolacionistické náladě tehdejší Ameriky. Přesto se mu podařilo prosadit dokument, který podepsalo přes 60 států světa. Pakt deklaroval, že signatáři odsuzují válku jako prostředek řešení mezinárodních sporů a zříkají se jí jako nástroje státní politiky. Ačkoliv dokument neobsahoval mechanismy pro vynucení míru, stal se morálním pilířem poválečného uspořádání a později posloužil jako jeden z právních základů pro Norimberský proces. Od diplomatických misí k mezinárodnímu soudu Kelloggův vliv neskončil pouze u ministerského stolu. Mezi lety 1923 a 1925 působil jako velvyslanec USA ve Velké Británii, kde upevňoval klíčové transatlantické vazby po první světové válce. Po odchodu z vládního kabinetu v roce 1930 byl zvolen soudcem Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti v Haagu. Zde až do roku 1935 dohlížel na řešení sporů mezi suverénními státy, čímž potvrdil svou celoživotní víru v sílu práva nad silou zbraní. Odkaz muže z Minnesoty Frank Kellogg zůstává v historii zapsán jako muž velkých kontrastů – pragmatický právník, který se nebál mocných korporací, a zároveň vizionářský idealista věřící v možnost světa bez válečných konfliktů. Přestože druhá světová válka jeho úsilí o trvalý mír zdánlivě zmařila, jeho myšlenka mezinárodní odpovědnosti a právního rámce pro předcházení konfliktům žije dál v Chartě OSN a moderním mezinárodním právu.

Další informace: 140. newyorský dobrovolnický pěchotní pluk.