George Washington Julian

George Washington Julian: Neúnavný bojovník za rovnost George Washington Julian (5. května 1817 – 7. července 1899) byl významný americký politik a člen Sněmovny reprezentantů USA za stát Indiana. Svou parlamentní dráhu zahájil v letech 1849–1851 jako zástupce strany Free Soil (vystřídal Caleba Blooda Smithe a jeho nástupcem se stal Samuel W. Parker). Do Kongresu se vrátil v bouřlivém desetiletí 1861–1871, kdy nejprve reprezentoval 5. obvod Indiany (po Davidu Kilgoreovi, před Johnem Coburnem) a následně svůj mandát dokončil ve 4. obvodu (po Williamu S. Holmanovi, před Jeremiahem M. Wilsonem). Životopis Narodil se v Centerville v Indianě a než vstoupil do vysoké politiky jako whigistický státní poslanec, vybudoval si v rodném městě úspěšnou právnickou praxi. Julianův morální kompas ho brzy dovedl k založení strany Free Soil, za niž v letech 1849–1851 v Kongresu prosazoval pozemkovou reformu. V roce 1852 kandidoval na viceprezidenta po boku Johna P. Halea. Po přijetí kontroverzního zákona o Kansasu a Nebrasce se stal klíčovou postavou vznikající Republikánské strany v Indianě. Jako radikální republikán v letech 1861–1871 neúnavně bojoval za zrušení otroctví. Po válce, v roce 1868, jako jeden z prvních volal po volebním právu pro ženy. Během Grantovy éry přešel k Liberálním republikánům a svou politickou pouť uzavřel v řadách Demokratické strany, kdy v roce 1885 přijal post zeměměřiče v teritoriu Nové Mexiko. Zemřel v roce 1899. Radikální vizionář a odpůrce otroctví Julian nebyl jen řadovým politikem; patřil k nejvlivnějším „Radikálním republikánům“, kteří vnímali občanskou válku nejen jako boj za zachování Unie, ale především jako morální křížovou výpravu proti otroctví. Jako člen mocného Společného výboru pro vedení války (Joint Committee on the Conduct of the War) často kritizoval prezidenta Lincolna za jeho zpočátku opatrný přístup k emancipaci. Julian věřil, že otroctví musí být vykořeněno do posledního zbytku, aby Amerika mohla skutečně naplnit své demokratické ideály. Průkopník pozemkové reformy Jedním z nejvýznamnějších Julianových odkazů byl jeho podíl na schválení zákona o usedlostech (Homestead Act) z roku 1862. Pevně věřil, že půda na americkém Západě by měla patřit drobným farmářům a osvobozeným otrokům, nikoliv spekulantům nebo velkým železničním společnostem. Jeho vize „demokracie malých vlastníků“ měla zajistit ekonomickou nezávislost pro ty nejchudší a zabránit vzniku nové aristokracie na americkém kontinentu. Boj za práva žen Zatímco mnozí jeho současníci považovali zrušení otroctví za konečný cíl, Julian vnímal lidská práva jako nedělitelný celek. V roce 1868, v době, kdy byla myšlenka ženského volebního práva většinou společnosti vysmívána, předložil v Kongresu návrh ústavního dodatku, který měl ženám zajistit přístup k urnám. Ačkoliv byl tehdy neúspěšný, položil tím základy pro budoucí generace sufražetek a potvrdil svou pověst politika, který se nebojí zastávat nepopulárních, ale spravedlivých postojů. Intelektuální odkaz a pozdní léta Julianův odklon od Republikánské strany v pozdějších letech nebyl projevem názorové nestálosti, ale spíše zklamáním z rostoucí korupce v poválečné politice. Ve svých pamětech a politických esejích, které psal na sklonku života v Indianě, zůstal ostrým kritikem monopolů a zastáncem politické integrity. Jeho životní příběh je kronikou transformace americké politiky 19. století – od lokálních právních sporů až po celonárodní zápas o duši Ameriky a její pojetí svobody.

Další informace: 146. (1. mazurská) pěchota, 12. newyorský pěší pluk.